Jak dostat tatínka do polepšovny

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1978 „Jak dostat tatínka do polepšovny“. *** (15.01.2019)

Mamí, já chci mlíko....já vypiju celej litr....... :-)) K tomuhle filmu mám opravdu hodně silný vztah! Letní atmosféra je silná a skoro máte chu't vyrazit někam pod stan. Když sleduju tenhle film, místy se přistihnu, že mi tak trošičku slzí oči. Nejen z humorné stránky filmu, ale také té poetické. Je to štěstí, že tenhle nesmrtelný snímek s ještě nesmrtelnějším Tomášem Holým vznikl. Díky! (14.04.2008)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Tomáš Holý se pro mne v dětství stal takovou modlou ke které jsem vzhlížel s obdivem a neskrývanou závistí. To vše jen proto, že jsem mu záviděl všechny ty dobrodružství, dědečky, prázdniny a to co já jsem jako dítě neměl. Jak dostat tatínka do polepšovny, je jako volné pokračování určitě povedenější a to nejenom zásluhou tria Preissová, Němec, Holý, ale proto, že celkový dojem filmu je pro mne takový svěžejší, zábavnější a rozhodně se připojuji k tvrzení některých lidí, kteří si tuto komedii umí představit jako vítěze ankety Komedie století :o) (02.12.2014)

Jako malý jsem tenhle film často sledoval. Líbil se mi o něco více než "zimní" předchůdce, který mi přišel přeci jen dost depresivní. Oba filmy s Tomášem Holým si i po letech drží kouzlo; je fajn se na ně podívat dospělejšíma očima, vidět v nich zase něco jiného a konečně najít odpověď na otázky, které se v sedmi prostě zodpovědět nedaly (třeba to, jak píše někdo níže, proč chce být Luboš s Annou sám). "Když já písknu, tak začnou lítat pohlavky." (287.) (14.08.2007)