Tygr a drak: Meč osudu

Mnohem zajímavější než jednoduchá stavba příběhu o dobru a zlu tu jsou příběhy/flashbacky jednotlivých postav. Vztahy mezi nimi ať už romantické, rodinné či pouze přátelské tahají průběh děje dopředu. Bojové situace jsem si vlastně taky docela užil a i když po logické stránce je to vše hrubě nevěrohodné, neřeším, protože o tom Tygr a drak nikdy nebyl. Fajne pohádkové pokračování. (20.08.2018)

Ucházející úvod, ne moc zábavnej střed, slušný finále. Bohužel to ale celý působí hodně rozporuplně a neúplně. Pro mě osobně už jenom díky soundtracku, kterej ač v jednu chvíli perfektně funguje, v druhou laciností navozuje husí kůži. Příběh je navíc strašně zkratkovitej, rychlej a nenabízí moc prostoru pro žádnou z postav. Co mi vadilo, byla i angličtina, která se sem prostě vůbec nehodí. Pokud se to ale řeže, mlátí a hroutí, konečně to diváka chytne a nepustí, souboje jsou choreograficky parádní, nápaditý, mají švih a styl, jsou podpořený jak skvělou kamerou, tak střihem (což je pro asijskou kinematografii typický (ač to oproti originálu zrovna asijský neni)), ale mohli přidat na brutalitě (fight na ledě!). Ve výsledku to ostudu původnímu filmu vyloženě nedělá, nemůžu se ale zbavit dojmu, že s ním Sword of Destiny nemá moc společnýho (krom Michelle Yeoh). Kdyby na to ovšem časem navázal seriál, jako pilot by Sword of Destiny obstál bez problému. (28.02.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Některé filmy snad ani nepotřebují pokračování. Tygr a drak je jedním z nich. Ně, že by to bylo špatné, ale je to spíš zbytečné. Není to tak výpravné, původní film je prostě klasika. Neznamená to ale, že by tam nebyly dobré bojové scény. Některé jsou parádně udělané. Zaujala mě ta v hostinci nebo na zamrzlém jezeře. I obsazení je slušné. "Pojď do temnoty." (17.06.2018)

Až na tu angličtinu paráda, a proč to vlastně nepřiznat, i poměrně velká spokojenost .. ten příběh náhodou není vůbec špatný, naopak, herci jsou vesměs sympatičtí a hlavně, ten nový objev: Natasha Liu Bordizzo / Snow Vase, wow (!!!), tomu já říkám úspěšný filmový debut .. držím palce pěsti, ať má tato zajímavá tvářička /čti: šikovná mladá herečka / na své další role podobné štěstí ... (06.03.2016)