Poklad na Stříbrném jezeře

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)

Poklad na Stříbrném jezeře je obecně dobře hodnocen, protože jej valná většina hodnotících viděla v čase svého zrání potažmo v době šedého stereotypu přiblbých panelákových komedií a ideologických seriálů o životech kovaných soudruhů. Dnes z hlediska westernů se film jeví jako docela veselá parodie. Jenže, lze se na tento film zlobit? Lze jej nějak kárat za naprostou naivitu a neautentičnost? Normálně bych řekl, že je to nejlepší kovbojka, kterou jsem kdy viděl. Musel bych si ji ale pamatovat z dětství, ne ji vidět nedávno. Neříkám, i po letech ale může zapůsobit. Ti, co to ještě neviděli, musí hold překonat ten zub času a omluvit danou naivitu příběhu, jednání postav, mátožnost indiánů a vůbec neschopnost o nebetyčnou tupost padouchů. Navíc tento film dělá nezapomenutelný především hudební podkres a úchvatná příroda okolí Plitvických jezer v tehdejší Jugoslávii. (14.06.2011)

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. (12.10.2009)

Není co dodat, naprosto perfektní, s Mayovou předlohou to sice nemá mnoho společného, ale po vizuálně-umělecko-filmové stránce brilantní a český dabing společně s géniem v Mistru Bottcherovi coby hudebním skladateli......skvělé!!! Tentokrát navštívíme Stříbrné jezero s brutálním Cornelem Brinkleyem a jeho bandou trampů a banditů a proti nim opět skvělý Lex a Pierre.. (26.08.2007)

"Dostal ji do levého ramene, špehoun špehounská. Ten se jen tak nevrátí, jestli se nepletu. Hihi." To byly doby, kdy mne Sam Hawkens učil smíchu, Old Shatterhand charakteru, Vinnetou plížení s keřem, Lord Castlepool chytání motýlů a Ellen Pattersonová dodala mému onanování smysl. To sem sice nepatří, ale je to kniha i film mého mládí, tak by asi bylo divné, kdyby to bylo jinak. (31.10.2017)