Poklad na Stříbrném jezeře
Der Schatz im Silbersee
Blago u srebrnom jezeru
Le Trésor du lac d'argent
Poklad na Striebornom jazere
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
The Treasure of the Silver Lake
Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Herbert Lom, Götz George, Karin Dor, Marianne Hoppe, Eddi Arent, Ralf Wolter, Sima Janićijević, Ilija Ivezič, Mirko Boman (více)Obsahy(2)
Vinnetou a Old Shatterhand v souboji s bandity o mapu k bájnému pokladu... Ve filmu ožívají známé postavy proslulých indiánek v čele s neporazitelným Old Shatterhandem a jeho rudým bratrem, ušlechtilým náčelníkem Apačů Vinnetouem, kteří doprovázejí mladého Freda Engela a jeho snoubenku Ellen Pattersonovou na cestě za starým indiánským pokladem. Společně se postarají, aby spravedlnost zvítězila a zločinci, kteří chtějí poklad uloupit, byli potrestáni... Nápad adaptovat knižní předlohu z pera Karla Maye se zrodil v hlavě producenta Horsta Wendlandta, který začátkem šedesátých let patřil mezi přední tvůrce komerčně orientovaných snímků. Po sérii kasovně úspěšných adaptací kriminálních románů z pera Edgara Wallace pojal troufalý plán natočit v německé produkci velkolepý dobrodružný western ve stylu klasických hollywoodských snímků, který by do kin přilákal mladé diváky. Ke spolufinancování projektu, jenž svého času byl nejnákladnější německou produkcí, se mu podařilo přesvědčit šéfa distribuční firmy Constantin Waldfrieda Barthela. S ohledem na úsporu tvůrci upustili od původního plánu natáčet v autentických lokalitách v Americe. Namísto toho se produkce přesunula do úchvatných scenérií Plitvických jezer a Grobničko polje v Jugoslávii. Ikonických rolí Olda Shatterhanda a Vinnetoua se zhostili americká hvězda nižší svítivosti Lex Barker a francouzský herec Pierre Brice. Barker sice v USA na přelomu čtyřicátých a padesátých let získal relativní popularitu coby představitel Tarzana, ale nad úroveň béčkových snímků zde nikdy neprorazil. Koncem padesátých let přesídlil profesně do Itálie, kde se objevoval v dobrodružných snímcích, ale můžeme ho vidět také ve Felliniho Sladkém životě. Ještě před přijetím role Old Shatterhanda, která mu alespoň v části světa vynesla ohromnou slávu, již v Německu přijal role v sérii mysteriózních kriminálek o geniálním padouchovi Dr. Mabusem, které režíroval Harald Reinl. Brice po začátcích ve vedlejších partech ve francouzských filmech také přesídlil do Itálie, kde získal relativní popularitu. Díky hlavní roli ve španělském filmu Los Atracadores se dostal v roce 1962 na berlínský filmový festival, kde se s ním náhodou setkal Horst Wendlandt. Ten v něm spatřil ideálního představitele Vinnetoua, jenž se navzdory počátečním hercovým rozpakům stal jeho životní rolí. Stejně jako v ostatních snímcích režírovaných Reinlem byla do ústřední ženské role obsazena jeho manželka, pohledná Karin Dorová. Poklad na Stříbrném jezeře se stal ohromným hitem, dokonce nejnavštěvovanějším německým filmem svého roku. Vedle toho, že svým úspěchem v Německu inicioval natáčení dalších mayovek, byl prodán do desítek dalších zemí a lze ho vidět jako jeden z iniciačních bodů pro celý boom evropských westernových produkcí šedesátých let, včetně věhlasných spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (585)
Som rád, že som ešte aspoň trošku z generácie, ktorá si na Winnetouovi ulietavali a stále ulietavajú. A sériu budú davať aj každý rok, vždy si ju celú rád pozriem, touto začínajúc. Táto buddy dvojka má snáď ešte lepšie grády ako napr. Spencer-Hill. Nádherná klasika s hudbou, záporákmi, scenériami, postavami, všetko dokonalé. 95%. ()
V detstve som hltal jednu verneovku za druhou, takže na mayovky sa nedostalo. Keď potom v šesťdesiatych rokoch začali premietať jugoš-westerny tak som ich absolvoval iba v snahe nebyť v škole bielou vranou. Chýbajú mi nostalgické spomienky a bez nich sa takýto film nedá pozerať. Včera som sa o to pokúsil, ale mal som pocit, ako pri sledovaní Limonádového Joea, ktorý sa snaží brať sám seba vážne. Traparina na n-tú. Ani som to nedokázal dopozerať. Tie dve hviezdičky sú za Barkera a Bricea, pretože dali vzniknúť ďalšej mýtickej filmovej dvojici. ()
Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. ()
Tak tohle je zkrátka klasika, za komančů bylo každé uvedení Mayovek doslova svátkem (a jistě nejen pro děti). Dnes se tomu člověk může leda smát, té všeobecné naivitě, striktně černobílým hrdinům, logickým kopancům v ději, trapným vtípkům, zřetelně malovaným kulisám... Mohla bych pokračovat ještě dlouho ve jmenování chyb, ale proč? Můj vzor a hrdina z dětských let byl Old Shatterhand - filmový i literární. Mayovky jsou zkrátka kult, ikdyž to možná mladší generace nepochopí. 79% ()
Po mnoha letech jsem se dnes po práci podíval na POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Inu, zaujalo mě na něm hodně věcí... Třeba to, jak pravidelně po ca. 20 minutách mění žánry a cíle v relativně volně pospojovaných epizodách. To, jak neustále vytváří uvnitř těchto epizod dynamiku rozdělováním dějových akcí na dvě linie. To, jak pracuje s hudbou občas skoro leoneovským způsobem (existují dvě skladby, které si začnu samovolně broukat každý týden: Chayennovo téma z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a téma padouchů z POKLADU, konkrétně tento žesťový motiv). To, jak se pracuje s fikčním světem, v němž se každý s každým zná. I to, jak je hrdinou filmu postupně se proměňující prostředí. Ovšem nejvíc mě zaujala práce s vyprávěním - a teď přijdou spoilery. ____ Podivoval jsem se jak nad centrální osnovou s mapou a pokladem, tak nad její realizací v procesu vyprávění. Hrdinové mají mapu a padouchové chtějí mapu. Hrdinové - z nichž někteří mapu studovali roky, další je indián, jiný znalec prostředí atp. - sami musejí nad kartograficky přece jen poněkud nemoderním artefaktem dlouho dumat, než ho rozlousknou, přičemž jeden z nich zná (Fred) mapu tak dobře, že ji k nalezení pokladu nepotřebuje. Lze tedy pochybovat, že by si padouchové s mapou vůbec poradili... ovšem to není potřeba, protože je k pokladu krok za krokem dovede Fred. ____ Samotná mapa se tak ca. v hodině filmu stane bezvýznamným MacGuffinem - a napětí se odvíjí od toho, zda se Vinnetouovi a Shatterhandovi povede dostat k jezeru první. Nepovede, padouchové se dostanou k pokladu, umřou a poklad nezíská nikdo (což jistě stařešinu, který ho celý život nesmyslně hlídal, potěšilo). Kde vykřesat napětí? Dlouhou sekvencí útěku Freda a Ellen - jež končí tím, že po minutě vítězného uplavání jsou opět chycení o padesát metrů dál. Co teď? Oběšení Freda, zatímco padouchové už jsou dávno mrtví. Záchrana na poslední chvíli, smutný pohled na zabité padouchy... závěr vlastně bez dlouhodobě motivovaného vyvrcholení. ____ Jinými slovy, ten film je nádhernou ukázkou popření funkční dramatické struktury na jedné straně a její neuvěřitelně účinnou imitací na straně druhé, přičemž dramatická struktura je vlastně jen záminkou. Záminkou pro inscenování různých typů žánrově rozmanitých potěšení, které utkví spíše samostatně: přepadení dostavníku, přátelské atmosféry v saloonu, noční infiltrace do tábora padouchů, osvobozování zajatců, přepadení farmy, souboje u indiánů, road movie, léčky v kaňonu, scény s pokladem. Záminkou pro neustálé zapojování figur do fotogenizovaných scenérií ve velkých celcích: projíždějí krajinou, čekají na břehu, plavou pod vodou, brání se v improvizované skalní pevnosti atd. ____ Není divu, že POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE dokázal v Evropě obstát i v konkurenci westernů jako V PRAVÉ POLEDNE, SEDM STATEČNÝCH nebo NA SEVER ALJAŠKY, protože je vlastně podvracením mnohých norem narativně klasického pojetí westernu ve většině jeho dostupných variací. To už neplatí pro další filmy série, které z různých linií westernových konvencí čerpají mnohem okázaleji, ale POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE coby film o honbě za pokladem, kde nikdo poklad nezíská, a film o hrdinech větších než život, kteří ovšem skoro všechno prošvihnou, je v tomto prostě obdivuhodný. () (méně) (více)
Galerie (63)
Zajímavosti (76)
- Skladatel Martin Böttcher se natáčení nezúčastnil (stejně jako u ostatních mayovek) a veškeré detaily probíral s producentem pouze po telefonu. První knihu od Karla Maye přečetl až v 78 letech. (mar48)
- Film byl prodán do 60 zemí světa včetně Spojených států. (Hans.)
- Nadabování němého snímku bylo zvládnuto během šesti dnů (14.–20. listopadu 1962), další tři dny (21.–23. listopadu 1962) se natáčela hudba ve studiu Hamburg. (hippyman)
Související novinky
Pierre Brice 1929 - 2015
Po těžké nemoci zemřel v pařížské nemocnici herec Pierre Brice. Představitel legendárního Vinnetoua pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval herectví a v počátcích se živil jako zpěvák. Hereckou… (více)
Reklama