Vinnetou - Poslední výstřel

No já nevím, ale tenhle díl jsem nikdy tolik nežral jako jedničku, dvojku a poklad. Uznávám, že patří k původní trilogii jako dítě jsem z toho konce byl smutnej, ale ne zase tolik jako kdyby sejmuli Oldu i když ho měl původně Battaglia na mušce. měl jsem ho prostě vždycky o něco radši co naplat. Každopádně tenhle film už není až taková hitparáda. Chybí mi tu nějaká zásadní nezapomenutelná akční scéna jako byl v Pokladu přepad Butlerovy farmy v jedničce masakr v Roswelu nebo ve dvojce pyrotechnická extáze v New Wenango. Každopádně oproti těm blbostem který začali po tomhle filmu vznikat je to ještě o level nahoru o tom žádná. Old Shatterhand opět neskutečnej bourák co rozdává pěsti i hlášky. Battaglia řekl bych spíš průměrnej už jsem ho v Mayovkách viděl hrát lepší záporáky. Na druhou stranu jeho Rollinsovi už nikdo neodpáře titul ten kdo poslal do věčných lovišť Vinetoua. takže nadprůměr to je, ale zase taková zásadní pecka pro mě ne.65% (23.06.2014)

ČT1 HD - Jestli tohle není můj úplně nejoblíbenější díl, kladu si otázku. Jelikož Poslední výstřel je prostě lahůdka, která mě nikdy neomrzela. Vinnetou, Olda, Rolinc a Hawkins jsou prostě báječní a závěrečná scéna "Vzpomínání" je jednou z mých TOP filmových scén. Jako malý jsem u ní často ronil slzy. Nemám co dodat...FSZ = 100% (1/3 with A. :-)) // Další projekce: (25.8.2019) PRIMA HD (27.08.2014)

Náčelník Vinnetou chápe, že se blíží pohroma. Poslední výstřel je patrně čtvrtou nejlepší vinnetouovkou se společné éry s Old Shatterhandem. Za tónů chytlavé a krásné melodie se pomalu rozjíždí příběh, na jehož konci usedá divácké srdce dnes stejně, jako když prožívalo tuto smutnou kapitolu v pěti, šesti letech. S odstupem času už si jen divák všímá více chyb a nelogičností v počínání nejen banditů, ale i samotného náčelníka Vinnetoua či jeho bílého bratra Old Shatterhanda. Ze všech těch logických kiksů bych zmínil alespoň jeden, ten hlavní a fatální. Bandité obléhají skálu, na níž se pokrevní bratři s dalšími indiány a přáteli brání. Bandité střílí před sebe, na skaliska. Do zad či možná mírně ze strany se hrne vojenská kavalerie. Předpokládám, že banditům vpadnou do zad nebo do boku. Old Shatterhand zcela nepochopitelně vyhodnotí situaci tak, že vojáci netuší, že jdou těm lumpům na mušku, vystrčí většinu svého velikého těla z úkrytu a křičí "Pozor, budou na vás střílet!" Tímto vystavil riziku sebe, ale všichni víme, jak to dopadlo. Každopádně - myslím si, že by vojáci neměli přes dusot kopyt a střelbu šanci jej slyšet a hlavně sami přece slyšeli a viděli, že se tam střílí, tudíž jako profesionálové by neměli nikomu vletět do pasti. Atd. atd. Je to film, nemá cenu to tak moc řešit, muselo to takto skončit. Ale zpět k příběhu. Je smutný, silný, má spád a hlavní hrdinové si opět získávají diváky svoji neohrožeností, statečností a smyslem pro spravedlnost. Čím starší jste, tím více asi vnímáte celou tu situaci kolem Vinnetoua a začíná vám být jasné, že tohle prostě nemůže skončit dobře. Smyčka se stahovala až příliš rychle, dobře a jistě. (25.05.2017)

Řekl bych, že důstojné zakončení skvělé serie si nezaslouží nic jiného, než plný počet bodů.Když o tom tak přemýšlím, je to dost možná film, u kterého jsem poté, co jsem začal v dětství alespoň trochu chápat, poprvé brečel...Takže i za odhalení schopnosti, film prožívat v plném rozsahu, musím dát za 5*Jak na to tak vzpomínám, už to na mě zase jde:-))) (15.03.2005)

Vynechání reprízy v televizi se rovnalo velkému prohřešku, ostatně jako v případě třech předchozích dílů „slavné čtyřky“ od Haralda Reinla. Konec udatného náčelníka se blíží, sám to cítí, jen divák celou dobu doufá (ač zná díl nazpaměť), že závěr bude vypadat přeci jenom jinak. Velký hospodářský rozmach láká do Středozápadu obrovské množství bílých přistěhovalců toužících po pozemcích. K těm jim pomůže banda spekulantů, pro které mají být indiáni jen drobnou překážkou. Vyvrcholení je poměrně příběhově pestré, rychle střídáme lokace (Santa Fé), nenudíme se, nemusíme sledovat množství naivních situací (dokonce i Sam Hawkens děj jakž takž někam posouvá), navíc je vše znovu vyvedené v zářivých barvách a širokoúhlém formátu. K tomuhle naivně bezelstnému pohledu na dávnou dobu pochopitelně dokonale sedí i pod kůži se vrývajícího hudba Martina Böttchera. A já vím, že budu tuhle sestavu z nekonečných dálav prérií hltat i za dalších deset let. (29.01.2017)