Dagon

Příšerná adaptace výborné povídky H.P. Lovecrafta, Call of Cthulhu. Temnou atmosféru Arnhemu toto dílo postrádá, tváří se jen jako obyčejný slasher. Filmu nepomáhá ani výběr herce v hlavní roli, a blondýna ve vedlejší roli působí vyloženě rušivě. Je vidět, že Stuart Gordon má svůj tvůrčí vrchol za sebou, i když.. Naděje umírá poslední. (18.06.2007)

Poslední Gordonův čistokrevný horor a opět se mi líbil. Do pochmurné a vzápětí i hrůzyplné atmosféry vhodí Dagon diváka prakticky od samotného počátku. Všudypřítomné vlhko, hniloba, podivné bublavé zvuky a zejména prapodivní obyvatelé příbřežního městečka Imboca a proti nim dlouho stojí jediný normální člověk. Ohraničený ostrůvek jinakosti a odlišnosti má sice vnější známky zla (zabíjení lidí), ale při druhém pohledu působí spíš jako společenství tvorů, kteří jen dobrovolně směřují ke svému určení, osudu a vlastně i snu. Pravda, klidně i přes mrtvoly. Imboca ale ani neláká do svých tenat nebohé oběti ani se nerozpíná, její obyvatelé jen chtějí spočinout v náruči svého boha a ten, jak se zdá, to s nimi myslí upřímně a přesně tak i působí závěrečná pointa. Svým způsobem přitažlivě zvrácené, tedy zejména v souvislosti s "lehce" odlišnou Macarenou Gómez. Čtyři přísavky na holé kůži. (05.05.2021)

První půlka filmu je protkaná napětím a temnou atmosférou. Především díky tajemnému zlu, který se ukrývá ve městě. Když se ale začínají objevovat ploutve, žábry a chapadla tak napětí a temná atmosféra začínají ustupovat. Konec je už pak čirým zoufalstvím. Představitel Paula ( Ezra Godden ) si taky zrovna nezískal moje sympatie. Horší ( až na malý vyjímky ) je to i s trikama. U mě si tihle " rybí lidé " vyfasovali 2 hvězdy. (18.02.2018)

Skvělý začátek a skvělý konec. Mezi tím Bohem zapomenuté městečko s odpovídající lovecraftovsky rouhavou atmosférou, kde by se člověk už jen z toho neustálého deště oploutvil a vrátil zpět do hlubin oceánu. Je tu ale hlavní hrdina (ironií osudu navlečený v mikině s nápisem Miskatonic), což je komik a adventurista – pohotově vyšroubuje petlici z jedněch dveří a namontuje ji na druhé, když k nim míří dav nepřátel, jindy v nouzi použije mobilní telefon jako obušek a jeho výraz vzbuzuje podezření, že jde o crossover Harolda Lloyda ve světě HPL. ...ale pořád je tady skvělý začátek, skvělý konec a jedna malá mořská víla. (13.05.2011)

Jsem neměl tušení, že může ve vyprahlém katolickém Španělsku tak pršet... Rád bych se nejprve vyznal ze své náklonnosti k Lovecraftovi: Právě jsem v knihkupectví narazil na tři ze čtyř svazků Spisů (čtvrtý SNAD také vyjde), začal to znovu hltat, a tak mě napadlo si připomenout i nějaké z jeho filmových selhání... Dagon je v tomto směru ideální pastva pro oči – natočen zjevně za směšné peníze, v reáliích, bez kulis a s CGI (lze-li to tak nazývat), která připomíná samohybné obrázky z nějaké devadesátkové počítačové hry. A přesto je to dobrý film. NO FUCKING JOKE. Z jeho kvalit nad jiné vyčnívá zdravý smysl pro nadsázku a odlehčení v těch nejnečekanějších momentech (pokus nastartovat vůz, mobilní telefon coby pěstní klín) a zručně uhnětená, nepolevující atmosféra, věrná předlohám, která dá kromě odkazům k mistrovi vzpomenout na o filmy typu „Lair of The White Worm“ či o třídu / či dvě / lepšího „Wicker Mana“. (09.07.2012)