Panenky

Pokud vás nepřesvědčili o své "nevinnosti" zrzavý klouček Chucky a démonem posedlá Dolly, třeba to dokážou tyhle hravé Panenky. Příjemná oddychovka od Stuarta Gordona se nese v té nejlepší tradici druhé poloviny osmdesátek, kdy se do hororového žánru vkradli malí caparti a všudypřítomný humor. Oproti Re-animátoru se tu krví trošku šetří, ale kompenzuje nám to docela strašidelnou atmosférou domu, který má víc očí, než kdejaký pražský důchoďák. Loutky jsou po většinu času jako živé a při zabíjení jim nechybí fantazie. Pro mě rozhodně lepší kousek, než první díl ze slavnější loutkářské série Puppet Master. (11.06.2011)

Ohromná škoda klišovitého žánrového půdorysu, a především pak nesmyslné, rádoby mysteriózní pointy a bezradného závěru, protože tady byl potenciál na mrazivého hororového předchůdce "Toy Story 3". Když ponecháme hypotetické možnosti stranou, je na "Panenkách" až příliš poznat, že Gordonovi šlo vždy v prvé řadě o mechanické efekty, přičemž v jakém kontextu je předvádí, bylo pak v zásadě podružné. Současně se ale ve filmu díky scénáři Eda Nahy objevuje dost nosných motivů o vztahu dětí a dospělých k hračkám, ale i o dospívání samotném. Jenže spíš než na jejich rozvádění staví "Panenky" na variování klasického hororového půdorysu (priceovské filmy s přízračnými domy a vyšinutými hostiteli) a budování přímočaře zábavné žánrové hříčky. Výsledek pak svou dramaturgickou výstavbou a ostatně i skromnou stopáží působí jako průměrnější příspěvek do "The Twilight Zone" či "Tales from the Crypt". (28.01.2015)

"Cupy dupy nocí temnou, zapal svíčku a pojď se mnou." Je to takové starosvětsky... hravé. Já vím, tohle slovo děsně nadužívám, ale tady sedí, jak panenčina prdýlka na nočníčku. Potěšila i inovativní a dosud neznámá úchylka, mnou pojmenovaná sadollismus, neboli mučení hraček. Nebojte, žádné pálení Annabelle dole pod sukýnkou (tahle zvrhlost prý bude až ve dvojce :-)). Ve vile U dvou staroušků, v zatuchlém sídle protkaném sítí chodeb, se ozývá noc co noc tichý cupot mnoha tlapiček... a nejsou to myšky nebo číhající kočka, to jsou na lovu marionety, cínoví vojáčci, šašci i jiní dravci. Kdo a proč vlastně všechny ty paňáry se zlobou svraštělými ksichtíky stvořil? A mají duši? Samozřejmě, že mají a jakou černou! Vysvětlení mě potěšilo a vedlo k udělení čtvrté oční bulvy. Varování! Kdo bude zlobit, krást mi hračky, hrát si v komoře s mou nejmilejší princezničkou na doktora a šlapat mi po bábovičkách tím, že Dolls udělí méně jak tři hvězdy, z toho za trest udělám tu nejošklivější panenku na světě! A postavím ho do kouta! (17.06.2022)

Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že by tyto panenky daly v přímém kontaktu Chuckymu pořádně na zadek. Stuart Gordon umí tyto horory, které se opravdu nedají brát vážně pojmout jako málokdo, výsledkem je sice film, u kterého divák není po celou dobu zalezlý někde v koutě pod dekou, ale zato chytřejší jednohubka. 60% (03.08.2020)

Gordonův výlet do takřka výsadního hájemství Bandovic klanu nedopadl vůbec špatně. Krátkou stopáží i atmosférou působí Dolls jako kvalitní díl Tales, v rámci povídkového filmu by jim to určitě slušelo nejvíc. Kvalit Yuzno/Gordonovských "velkých" filmů Dolls sice nedosahují, ale zaručuju, že se budete bavit královsky. Loutky a panenky prostě zklamou málokdy. (23.07.2009)