Kosti a skalp

Mix pravé westernovské atmosféry (zvuky prérie, městečko, interiéry) s nekompromisní řezničinou, kterou uvídíte v mainstreamu takhle explicitně cca jednou za 5 let (naposledy podobně pouštně vyprahlé Hills Have Eyes 2), protože jde daleko za hranice normálu. Zahler obecně vzato klade důraz na postavy, jejich symbiózu s divokou přírodou a interakci mezi sebou. Scénář naprosto nepředvídatelný až do doby těšně před finále, kdy se z toho vyklubou jatka. První polovinu prostříhat/zrychlit, druhou natáhnout a asi by to bavilo o něco víc. (24.04.2016)

Musím uznat, že jsem do tohoto filmu šel s velkejma obavama, jelikož Westernům zrovna neholduju. Druhou věcí která mě odrazovala byla dlouhá stopáž. Ale oproti posledně viděnému Purpurovému vrchu ( 119 minut , který jsem si spíš protrpěl ) mě těhle 133 minut bavilo a uteklo to jako voda. Nakonec touha po zjištění co může vzniknout skřížením Westernu a Hororu byla silnější a já se odhodlal film pustit. Chybu jsem rozhodně neudělal. Každopádně zařadit tenhle film do nějaký škatulky je složitý, protože je to dobře fungující mix více žánrů. Hodně lidí to srovnává s Rothovým The Green Infernem jenže každej z těchto filmů je úplně jinej a taky jinak pojatej. Mě nadchli oba, ale Bone Tomahawk má přece jenom trošku navrch. Hlavně díky hereckýmu obsazení. Všichni hráli jako o život a navíc jsme měli spoustu času pořádně se s postavama seznámit, což taky hodně pomohlo. Určitě mi osudy zachránců nebyli u prdele ba naopak jsem si to prožival s nima. Škoda jen, že víc prostoru nedostal Sid Haig. Musím taky pochválit S. C. Zahlera, protože na to že je to jeho druhej film tak odvedl špičkovou práci a s docela jednoduchým scénářem natočil poutavej a rozhodně nenudící snímek kde nechybí ani špetka humoru. Pro mě obrovský překvapení a naprostá spokojenost. (18.11.2015)

Myslím, že co se týká filmových kvalit, nebyl nikdy natočen lepší horor s domorodými kanibaly. U Rothova Green Inferna jsem si před týdnem stěžoval na to, že se půlku filmu nic neděje. Tady je ten poměr mezi "úvodem" a "akcí" ještě střízlivější, ale vůbec to nevadí, kdy právě vynikne ten rozdíl mezi schopnostmi Rotha a debutanta Zahlera. Devadesát minut je tu věnováno představení postav a jejich umanutému odhodlání zachránit unesené obyvatele městečka. Což je dost času na to, aby jim člověk začal upřímně fandit, čemuž dopomáhají i skvělé herecké výkony. Extrémně brutálních závěrečných třicet minut pak působí jako rána do vazu, protože kanibalský indiánský kmen se s tím vážně nesere. Všem je jasné, že se ti sympatičtí hrdinové dostali někam, kam vůbec neměli lézt. Neodvažoval jsem se ani doufat, že se podaří skloubit hororový žánr s westernem takto hladce. Bone Tomahawk ale opravdu je současně dobrý western i dobrý horor. Jen kousek od plné palby. (25.10.2015)

Skvelý western. Je vidieť že na staré kolená Kurtovi Russellovi westerny svedčia, na väčšinu westernových hororov sa nedá pozerať, ale tento bol veľmi veľmi dobrý. Síce tak trištvrte filmu je to celkom pokojná prehliadka prérie, skoro bez strieľania, potom výlet prírodou až keď dorazíme k horám, ktoré obývajú jaskynní ľudia a začne poriadna krvavá akcia s gore scénou porciovania zástupcu šerifa. Hororový western s hviezdnym obsadením je bleskom z čistého neba. Herecké výkony skvelé, dialógy suché ale trefné, podobne ako niektoré hlášky. Nápad a atmosféra sú vynikajúce. Vo filme je jedna neskutočne brutálna scéna. Na záver ešte pochválim postavu, ktorú hral Matthew Fox. (12.11.2019)

O "Kostěném tomahawku" se hojně mluví a píše jako o hororu ve westernových kulisách, případně o westernu, který se ve finále zvrtne v horor. To je ovšem zplošťující vnímání, protože S. Craig Zahler ve svém nevídaně vytříbeném debutu vytvořil důmyslný revizionistický western. Nové pojetí v jeho podání neznamená špínu, nihilismus a zavržení hrdinství, k nimž se uchylují předchozí dekonstrukční snímky jako "Nesmiřitelní". Zahler přichází s mnohem důmyslnějším, propracovanějším a originálnějším uchopením ikonického žánru. Mistrovsky napsaný film znovu etabluje western pro dnešní cynickou a poučenou dobu tím, že jeho ikonické atributy pojímá se sofistikovaným nadhledem, ale současně aktualizuje jeho základní vyprávěcí vzorce a étos. Indiáni tedy nejsou divoši, ale v postavě profesora se stávají jízlivou personifikací křivdy bílých mužů, která zdejší kovboje přesahuje nejen co do obeznámení s přírodou a jejími podivnostmi, ale i rozhledu, důvtipu a inteligence. Podobně manželka hlavního hrdiny může být sarkastická, racionální i inteligentní, a při tom si zachovat roli objektu a trofeje. Hrdinskost se nevyhnutelně stává synonymem omezenosti, ignorance a paličatosti. Nejzásadnější roli zde hrají troglodyti coby anonymní a racionalitě se vzpírající monstra, která do života na hraně civilizace navracejí ohrožení, mystérium a především element cizího. Jsou ideálními nevyzpytatelnými, bestiálními divochy jako indiáni v báchorkách doby divokého západu, než jejich tradiční vyobrazení nasáklo pachutí genocidy. Ve výsledku pak může "Kostěný tomahawk" na jedné straně do úst hlavní ženské postavy vložit památnou a výmluvnou repliku, která jízlivě glosuje machismus zdejších mužů, a současně být heroickou oslavou jejich houževnatosti a odhodlání. (12.07.2016)