Druhá míza

Al Pacino poprvé jako štědrý hodný dědeček, který opustí svou hvězdnou pěveckou kariéru (plnou drog a alkoholu) a nevěrnou, mladičkou milenku, aby navštívil svého "ztraceného" syna a jeho rodinu. Příjemná podívaná, která hlavně díky Alovi, dokáže zahřát u srdce. Jen zde není nic co by si divák zapamatoval. (11.11.2016)

Na jednej strane iba ďalší z príbehov o uzmierení sa s vlastnou minulosťou, na druhej však pekný rodinný príbeh, že cestu si niekedy nezvolíme iba sami a aj keď nebola práve najlepšia, nerobí to z človeka ihneď zloducha. Páčilo sa mi, že aj napriek tomu, že to má aj vážne chvíľky, celý film je optimisticky ladený a Pacinov Danny je proste fajn chlap. Filmu pomáha aj výborný soundtrack. No a najlepšia scéna? Určite tá posledná :) (19.08.2015)

Za všechno může přece John Lennon a už se v tom Danny vezeš. To mně bylo jasné hned, jak jsi dostal od něj dopis. To byla nádherná ALPacinova jízda a já před ním stále smekám. Například jeho vystoupení v baru bylo senzační, přitom dojemné a zabrnkalo na mojí emotivní strunu. Ano, bylo tam pár hrstiček patosu a klišé, ale můj pohled na tenhle příběh, který se mně silně dotknul i z jiných důvodů, to nijak neovlivnilo. "V mojí mysli je jaro, ale opadávají podzimní listy. Jak okolo kráčím, všechny je posbírám........slepě kráčím po cestě a hledám jasný cíl. Nedívej se zpět a nedívej se dolů..." (24.08.2015)

Tak trochu všedná nuda s jediným výrazným prvkom - hereckým pardálom, s ktorého postavou ale nejde moc sympatizovať a cool môže pripadať iba tým pendrekovým dámam v prvej rade na jeho koncerte. Pacino čoby egoistický bohém si na nemladé kolená hľadá cestu k odcudzenému synovi, ako to pred ním v X filmoch robilo Y podobných postáv. A popri tom sa snaží zlanáriť na večeru nedostupnú Anette Bening, ale nie tak zábavne a šarmantne, ako sa o to onehdy pokúšal Jack s Helen. (05.06.2015)

Druhá míza je hodně slušným režijním počinem ptačího muže (režiséra Fogelmana). V lehce netradiční poloze zde exceluje Al Pacino a nejsilnější moment přijde hned asi po deseti minutách. Bohužel. Čekal jsem film více hudebně založený a těžící hlavně z toho silného momentu (o kterém se sice všude píše, ale já ho prozrazovat nechci). Ale i nově navazující vztahy pookřálého a chlastem a drogy nezakaleného hudebníka mají aspoň v první polovině a v závěru své kouzlo. (05.05.2017)