Druhá míza

Možná nejlepší Alův film tohoto desetiletí. Na roli vyhaslé rockové hvězdy se vyloženě hodí. A když mu změní život po několika desetiletích objevený dopis, adresovaný mu od samotného Johna Lennona, film nabere na obrátkách. Al chce skončit s koncertováním, zabydlí se v zapadlém hotelu v New Jersey, kde se seznamuje s místní manažerkou, začíná znova psát písně a střetává se s dospělým synem, kterého nikdy předtím neviděl. Prolínání vážných dramatických momentů s těmi komediálními se daří dokonale, Pacino vypadá v 75 naprosto fantasticky a charisma z něj tryská na všechny strany. Jsem moc rád, že můj nejoblíbenější herec i na stará kolena dostává takto skvělé role. Jednoznačný palec nahoru. (20.09.2018)

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%. (08.09.2015)

Po sté zfilmované totéž...napravení notorického zhýralce... ale nějak mi to nevadilo. Bonusem je opravdu skvělý soundtrack a Al Pacino. Bohužel u něj začínám mít v poslední době podobný problém jako s J. Deppem...teatrální gesta, mumlání, skelný pohled, přehrávání...jako by byl pořád pod parou... Škoda... (07.06.2023)

Milý snímek o, v našich končinách, neznámém zpěvákovi. Tenhle fakt jde ale stranou, jelikož Danny Collins určitě stojí za pozornost a 106 minut vašeho času. Vše je velice dobře odvyprávěné, proložené příjemnými písněmi, které vás donutí si podupávat a povedenými vtípky, u kterých se nejednou s radostí zasmějete. Příběh je zde sice už ohraný, ale jeho hlavní hvězda - neuvěřitelně charismatický Al Pacino, mu dává tu pravou jiskru. /75%/ (Kino - Prom.) (13.06.2015)

Jejda, to se mi strefilo do noty. Samozřejmě scénárista občas kouzlí na hraně uvěřitelna a berliček vypálí hned několik, nicméně celkově jde o velmi milý kus. Druhá míza vznikla na motivy skutečného příběhu a dokazuje, že je škoda, že se charismatický Al Pacino nechává do něčeho pořádného ukecat ojediněle, respektive, že by měl možná vyhodit agenta (Jack a Jill, Uzavřený případ atp.). Tentokrát jeho zhýralý zpěvák žije několikátou dekádu ze své předešlé kariéry, senilní diváctvo žádá stále ty stejné staré hity, až přijde dárek od manažera (tady ta inspirace skutečným příběhem), který zamíchá docela dramaticky jeho životem. Co kdyby..? Člověk by čekal šablonovitý příběh o nápravě jednoho života, kdy chlast, děvky a drogy hrály vždy důležitou roli, ovšem až tak jednoduché to není. A můžou za to právě herecké ikony, které se sešly, i mnohé scény, které to s vyvoláním emocí zatraceně zvládly. Feel-good drama se sympatickou atmosférou, rodinnými prvky (tady se na pilu tlačí nejvíc) a docela upřímnou zpovědí. Režisér a scénárista Dan Fogelman mimochodem napsal Bláznivou, zatracenou lásku. To už něco napovídá. (20.09.2017)