Volný pád

Uvěřitelný, nesentimentální film o prchlivosti snů, síle touhy a krutosti nevěry, který vás nebude nudit. Východisko tohoto dobrého celovečerního autorského (!) debutu německého režiséra Stephana Lacanta na první pohled nabízí celou sestavu pastí různých filmových klišé: vysněné partnerské soužití (těhotná přítelkyně) je narušeno nevěrou nastávajícího otce, který je sveden svým kolegou z práce (homofobní prostředí policie). (Pozn: A pak že homosexualita neohrožuje tradiční rodinu!) Tato německá odpověď na slovutný Brokeback Mountain (2005), jak se Lacantově prvotině někdy přezdívá, však příjemně překvapí: je to svěží, živelný snímek, při němž netrpíte pocitem, že už jste všechno někdy viděli. Vše je podtrženo solidním filmařským (ne-televizním) umem a vynikajícím castingem celého ensamblu, v čele s elektrizující dvojicí Riemelt (viz Die Welle /2008/) - Koffler (viz Sommersturm /2004/), kterou jeden kritik označil za "nejhezčí milostný pár na Berlinale" (tomu říkám sexy milostné scény!). Nedával bych ovšem filmu nálepku "gay", která by asi byla příliš omezující, stejně jako v případě Zkrocené hory. Primárně jde o neotřelý portrét milostného trojúhelníku, který bez skrupulí zobrazuje cenu hledaní sebe sama, kterou někteří musí zaplatit. Mínus jedna hvězda za některé zbytečné stereotypy (útěk do gay klubu - proč?). Jeden z mála filmů, na který se chci podívat znova. (08.12.2013)

musel som to nechať uležať, film je veľmi chladný, až chladnokrvný- tak ako sa na Nemecko patrí, ale paradoxne to téme homosexuality medzi ,,drsnými" policajtami neskutočne pomohlo, film je vo svojej drsnosti neskutočne sugestívny a pri scénach kedy je to čisto o intimite dvoch hlavných predstaviteľov neuveriteľne úderný a emocionálne devastujúci, hoci pri tom nepustíte jedinú slzu. veľká, čistá, proste nemecká kvalita. (16.12.2014)

Tak nám chlapci nemeckí policajtskí zase raz predviedli ako má vyzerať kvalitný 4% sex! Neviem hodnotiť aké to je ak sa zamilujete do človeka rovnakého pohlavia. Nikdy v živote som to nezažila. To čo však viem je, že je veľká chyba podceniť silu skutočnej lásky. Myslím, že milovať je ľudská prirodzenosť, nezávislá na pohlaví, fyzickej kráse, veku, postaveniu, rase, alebo situácii. Ak sa človek vzoprie láske, ide proti svojej vlastnej podstate. Presne tak, ako vás dokáže láska posilniť a urobiť vás šťastným ak sa jej podvolíte, tak vás dokáže zničiť, ak jej odporujete a popierate ju. Môže byť tým čo vás pozdvihne do nebeských výšin, alebo tým, čo vás spáli na prach! (17.03.2014)

Volný pád vypráví příběh, který je stále i v dnešní době velice originální a jelikož filmů o tomto málo není, tak podobné téma ještě dlouho asi i originální bude. Ukazuje problematiku gay komunity, diskriminaci, ale i personální a osobní problém osoby, která se houpe mezi heterosexualitou a homosexualitou a snaží se žít dál. Není to nic převratného a dokonalého, ale je to na mé gusto dobře natočené a pojednává to o problémech, které v mainsteamu ukázala jenom Zkrocená hora. Jeden film. Fuj. (15.07.2017)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)