Pozice dítěte

Pozice dítěte, pozice syna, pozice dospělého, pozice oběti, pozice viníka, pozice rodiče, pozice úředníka, pozice matky – člověk je vždy v nějaké pozici v interakcích čili vzájemných kontaktech a působeních v lidské společnosti, často se přitom nachází v několika pozicích zároveň. Největší problém je tyto pozice ustát a vyvážit, sladit či správně vyloučit. Jak třeba uspokojivě vyřešit otázku, co je skutečným důvodem jednání a co je důležitější – bezpodmínečná mateřská péče a starostlivost nebo etika a morálka, citové prožitky nebo jejích umlčení, vlastní blaho nebo blaho jiných, trest nebo odpuštění? Zdánlivě jednoduchá teoretická odpověď se v realitě mění v obtížně rozplétaný gordický uzel. Proto se lidé často vyhýbají řešení složité situace nebo se uchylují k řešení toho, co je jim nejblíže. Skutečně je lepší v obtížné nebo kritické situaci dělat aspoň něco, než nedělat vůbec nic, protože za prvé činnost zaměstnává mozek a tlumí nebo překrývá ostrou bolest, strádání a hlavně strach, a za druhé má člověk pocit, že je aktivním činitelem, nikoliv pasivní věcí vláčenou a smýkanou vnějšími silami. Aktivní pozice je lepší než pozice pasivní. Činnost v konfliktní nebo stresové situaci, a to i ta bezvýsledná či nesprávná, je ve své podstatě typickým přeskokovým jednáním a slouží k uvolnění napětí. Dojde-li u člověka ke střetu dvou nebo několika přirozených potřeb či motivací, tyto se zablokují a spustí další typ chování. Člověk si pak může uvědomovat, že jedná neeticky nebo neracionálně, ale v první okamžik je pro něj nejdůležitější záchrana toho nejcennějšího – vlastní celistvosti, vlastních genů a vlastního světa. Etika, lítost, morálka, pokání – to vše přichází na řadu až po prvotním vyrovnání se s vnitřním otřesem či ohrožením. ___ Autem sražené a zemřelé dítě je typickým MacGuffinem tohoto filmu – veškerý děj se točí kolem něj a kvůli němu, ale samo dítě je neviditelné a jeho pozice je nakonec ta poslední a nejméně důležitá ze dvou důvodů – je chudé a je mrtvé. Chudý člověk má jen svoji hrdost a vztahy s jinými chudými. Může se sice postavit do pozice neúplatného trpícího, ale racionalita mu napovídá, že tím ani sobě, ani své komunitě neprospěje. Bohatý a vlivný má více šancí dostat se z vody suchý, ale bude ho to něco stát. To je mechanismus přerozdělení bohatství, které se však stejně dostává převážně zas k bohatým, vlivným, drzým a vychytralým, kdežto prostoduchým, čestným, principiálním chudým zbývají drobty. Existuje však jiný, etický a proto mnohem účinnější a spravedlivější mechanizmus vyrovnání křivd a bolesti – teprve upřímná a hluboce procítěná lítost, soustrast, omluva a pokání přináší obětem i viníkům tu pravou úlevu a očistu. Není-li pravá lítost, není pravé odpuštění. Peníze ho nenahradí, ale jen doplní. Nicméně jak ukazuje Trierův Dogville, lidský mozek absolutně vše zvažuje, porovnává a počítá a lidé v složitějších, obtížnějších, nebezpečnějších nebo nevýhodnějších situacích vyžadují větší oběti od těch, kdo potřebuje pomoc nebo odpuštění, pokud se nejedná o čisté altruisty, pro které prospěch jiných je důležitější než jejích vlastní a kterým právě šíření blaha kolem sebe přináší uspokojení. "Jakkoliv se člověk zdá být egoistický, v základě jeho nátury jsou evidentně určité zákony, které ho nutí zajímat se o osudy jiných lidí a počítat jejich štěstí za potřebné pro sebe, ačkoliv sám člověk z toho nemá nic kromě štěstí vidět toto štěstí" (Adam Smith, Teorie mravních citů, 1759). Altruismus navíc vede k navýšení reputace v sociu zcela v duchu potlače – starobylé indiánské slavnosti spojené s rozdáváním dárků, kdy se kladl důraz na upevnění společenství a současně na zvýšení prestiže, jež se u jižních kmenů v Severní Americe nezískávala bohatstvím, nýbrž štědrostí a velkorysostí. Podobný etický imperativ u dnešní mocenské elity je dnes zřejmě nepředstavitelný, což je asi rozumné ve světle lidské schopnosti vše přehnat a dovést ad absurdum (http://cs.wikipedia.org/wiki/Potla%C4%8D). Pro ostatních 80% lidí vyjímaje čisté altruisty a čisté dravce platí přírodní pravidlo a tudíž i strategie "půjčky za oplátku", čili "ty mně, já tobě", nebo anglicky "Tit for Tat", což by mohl být zobecněný název pro Hamleta, Pozici dítěte a jiné podobné situace a dramata. (17.09.2013) (méně) (více)