Přerušený kruh

Akokoľvek sa na to pozerám vychádza mi to rovnako - The Broken Circle Breakdown príliš schématický, scenár len spája náhodne vybrané úseky zo spoločného života pracovníčky tetovacieho štúdia Elisy, potulného bluegrassového speváka Didiena a ich malej dcérky Maybelle chorej na rakovinu. Nedá sa hovoriť o chladnej konštrukcii, ale kalkuláciu s početnými scénami čistokrvne útočiacimi na emócie diváka poprieť nemožno. Nestále (až diletantské) usporiadanie časových línií spôsobuje chaos v orientácii naprieč príbehom. Predsa si ma však pozorovanie rozpadu Didierovho amerického sna v háve európskeho arthouse a obostreného melodickým coutry bluegrass dokázalo divácky získať natoľko, že som postavám porozumel. Preto nemôžem ísť nižšie. 60% (20.01.2014)

#scalanaslepo. No, asi takhle. Vzhledem k faktu, že mi tento snímek naservírovala dramaturgie kina Scala pár dnů před Vánoci, je můj dojem z něj takový všelijaký. Když pominu mou decentní nasranost, že mi Belgičani zkazili sváteční náladu, jednalo se ve výsledku o ne úplně špatný film. Svou hlavní úlohu, tedy rozjet emoce do nepříčetnosti a dostat diváka do předvánočních depresí, splnil (následující hodinu jsem byl vyplesklý, jako už dlouho ne). Nicméně proč tedy průměr? Protože hudba. Byla dobrá, mumford style, nicméně nemuseli tam dávat několikaminutové songy, stačilo jen tak půlminutky, abychom nezapomněli, že fousáč má přece rád USA... Protože až moc velká frekvence wtf scén. Protože divné přebíhání časových linií. Protože prostě tak... Ve výsledku Belgičani zahráli na nervy, zkazili mi Vánoce, proto tenhle snímek nechci už nikdy vidět. (21.12.2013)

Takové citové vydírání mě nezaujalo. Ale akademici z Hollywoodu to oslavují a proto ho také nominovali na oscara. Film spoléhá jen na to, že uroníte slzu nad příběhem hlavního hrdiny, který v průběhu filmu přijde o svou rodinu. K tomu vám ukazují neustále další a další nezajímavé flashbacky, některé i s hudební vložkou, která jako celý film nestojí za nic... Během celého filmu jsem vyhlížel, kdy přijde vytoužený konec, ten ale ne a ne přijít. Nakonec jsem se ho teda dočkal, sice s traumatem z nekonečně nudné blbosti, ale přece.. Pro mě je to nejslabší film letošních oscarů, 25 % (31.01.2014)

Na svete nie je väčšej bolesti, ako keď rodič príde o svoje dieťa. Ťaživé a veľmi, veľmi smutné. Po duševnej a obsahovej stránke je tu všetko, čo bolo treba vypovedať, vrátane mnohých myšlienok na báze dilemy vzdať to alebo bojovať ďalej. V takýchto chvíľach vidina opätovného stretnutia je lákavá... a samozrejme i pochopiteľná. Film teda ponúkol veľkú hromadu vecí na zamyslenie. Trocha menej ma oslovil po formálnej stránke, hlavne čo sa týka štrukturovania príbehu (flashbacky) - nič komplikované, ale uberalo mi to emotívny náboj. Taktiež nie som fanúšik bluegrassovej muziky, a tej tu bolo teda dosť. Naproti tomu vďaka svojej neúprosnosti ma oslovil záver, veľmi rozumný a reálny pohľad na takúto smutnú situáciu. 70/100 (03.05.2016)

Ta tetování! Asi sem se zamiloval... a to nejen zvenku, ale i do síly vycházející zevnitř hlavní protagonistky. Jinak k filmu, nezdá se mi, že by byl až taková citová vydíračka, jak tu někteří píší. Ba naopak se mi líbí, jakým způsobem téma odchodu ze života řeší a jaké možné důvody "vysvětlení a opory" snímek podává či nabízí. Když si k tomu všemu připočtu vynikající hudbu, která, i když není moje vyhledávaná, mne nadchla, nemůžu hodnotit jinak než za 4*. (16.03.2014)