Přerušený kruh

Koho tak obvinit z toho, že štěstí netrvá věčně? V této záležitosti mají naprosto jasno snad jen ateisté, kteří jako první oblaží svým spíláním Boha, v kterého nevěří, a ve svém soukromém procesu ho, mimo jiné, obžalují z požadavku dětské oběti, další si projdou stádiem přízemnějšího sebeobviňování, následujícím po pitvě domnělých pochybení rodiny i společnosti, pod tíhou zármutku je však dovoleno vše, jen do chvíle, kdy je vám odejmuta poslední naděje (či víra), která pomáhá jít dál, pak je i Darwin mrtvej, ať žije Zentiva... V emotivní, přesto nevydírající noční můře všech rodičů lze projít popisem různých fází zoufalství, i tak je v ní víc života než umírání, díky pomíchaným fragmentům štěstí a bolesti, polidštěným postavám a skvěle padnoucímu bluegrassovému průvodci prožíváním smutku i hledáním nového smyslu života... Pro mě úchvatný zážitek. (04.11.2013)

Mám rada, keď sa netlačí na pílu. Keď sa scenár obíde bez klíše a citovo vydieračských viet. Dej plynul krásne prirodzene a tak nežne smutne. Tažšie pasáže boli odľahčené krásnymi pesničkami (čo inak vo filme nemusím, no tentokrát to bol pre mňa len ďalší príjemný bonus a hneď po skončení filmu som sťahovala soundtrack). Dvaja zaujímaví, v niečom podobní, no naopak v niečom zásadne odlišní dvaja mladí ľudia, ktorí sa spoja a prinesú na svet ďalšieho človeka. Práve po tom, čo ich dieťa dostane rakovinu vyplávajú ich rozdielne povahy prvýkrát výrazne na povrch. Keď vaše dieťa zomiera, prechádzate si rôznymi fázami. Najprv sa pýtate sami seba, čo ste urobili zle, obviňujete sa, potom obviňujete partnera. Niečo ste predsa museli urobiť zle, inak by sa to proste nestalo, nie práve vám. Kto zato môže? Môže zato boh? A existuje vôbec? Naučia sa niekedy holuby, že sa majú vyhýbať sklu? (29.10.2015)

Musím uznat, že před Belgičany smekám pomyslný klobouk, rozhodně jsem nečekala tak originální a precizní filmařinu.. Tento nezávislý snímek o alternativních rodičích, kteří se musí vypořádat se smrtelnou nemocí jejich malé dcerky, je velmi emotivní a vyzrálý.. Příběh je hodně moderní pojetí českého "Dne pro mou lásku".. Zabývá se seznámením dvou osamělých lidí, mapuje jejich lásku přes náhodné početí jejich dcerky a jejich idylický rodinný život dokud je nepotká tragédie, se kterou se každý z nich musí vyrovnat.. Skvělá muzika podtrhuje tento vynikající počin.. Kdo má rád nezávisláky, jen doporučuji tohle výborné drama! (20.11.2014)

Srovnání s Blue Valentine se nabízí, ale i když tady jde o život dítěte (tedy úplně jiná liga než má mě ráda, nemá mě ráda), je to vedle Valentine slabá vztahová polívčička. Každopádně je to skvěle natočeno, country soundtrack je úžasný a hlavní dvojice výborně obsazena. A z hlavy to taky jen tak nevyšumí. (12.09.2013)

Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% (02.10.2013)