Režie:
Sebastián LelioKamera:
Benjamín EchazarretaHrají:
Paulina García, Sergio Hernández, Diego Fontecilla, Fabiola Zamora, Marcial Tagle, Luz Jiménez, Alejandro Goic, Liliana García, Coca Guazzini (více)Obsahy(1)
Gloria je 58letá rozvedená žena, která nehodlá rezignovat na život. Lásku hledá v tančírnách pro nezadané. Režisér s obrovskou lidskostí, humorem a pochopením sleduje zápas člověka o naplněný život a ukazuje, že touha po lásce a uznání je přítomna v každém věku. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (17)
4* za tu paintballovou odvetu na konci... :-) Jinak příběh tak 3*, trochu podezřelé mi přijde, že žena 50+, která vypadá, že je vůči podivnému vztahu svého syna "nad věcí" sama řeší teprve v tomto věku, jestli k něčemu potřebuje chlapa. Vlastně by se dalo říct, že je film o cestě k sebevědomí v pozdním středním věku - a tentokrát je to konečně o ženě a ne pořád o chlapech... :-P ()
Lelio vypráví o stárnoucí Glorii velmi fragmentovaně. Jednotlivé epizodky z jejího života se ovšem skládají do velmi pestré a příjemně hořkosladké mozaiky, kterou byl navíc proložen malý lovestory. Možná by snad jen šly některé scény a záběry vynechat, protože i se slabými 111 minutami tento snímek působí až příliš dlouze. Silné 3* 6/10 [KVIFF 2013] ()
Nedbalý styl, přiměřeně lehký (nikoli zlehčující) tón a barvité herectví. Ve výsledku prostý, přímočarý, ale nezvykle dlouho doznívající film. Gloriino hledání osoby, která by ji milovala a s níž by mohla namísto pomalého stárnutí naplno žít, se neubírá nečekanými cestami a nesnaží se nás šokovat (zábavná femme fatale vsuvka působí rozvratně zejména tím, že se během ní oproti zvyklosti neoddává hře muž, ale žena). Sekundární významy, které prohlubují zdánlivě jednorozměrný příběh, vznikají z interakce protagonistky s mizanscénou, ať už jde o mile morbidní konfrontaci s tančícím kostlivcem (který Glorii nečekaně opětuje její pohled) nebo obnažující záběr na nahou Glorií vedle nahého kocoura, tvora, který nic neskrývá a před kterým ani žena nemá co skrývat (zdá se, že právě tuto možnost jít s kůží bez zábran na trh, ji soužití s Rodolfem neumožňuje). Pokud Gloria v něčem projevuje nesmírnou odvahu, pak ne v zobrazování nahoty nebo v zacílení na lásku po padesátce. Můj obdiv jí patří především za to, že se nebojí pozitivního vyznění, které navíc není nucené, ale zcela v souladu s hrdinčiným přesměrováním pozornosti od vnějšku k vnitřku. Díky spontánnímu hereckému výkonu Pauliny Garcií a díky tomu, že se nesnaží tlačit do popředí velká témata a uchvacovat formální vyšperkovaností, jsem filmu věřil podstatně více než Baumbachově Frances Ha, která se mi nyní jeví jako nedospělá, snaživější a proto méně přirozená verze něčeho podobného. 80% ()
Snímek vypráví příběh o postarší rozvedené ženě, která nehodlá rezignovat na touhu po lásce. Muže hledá při různých společenských příležitostech a aktivitách. Na jedné seniorské diskotéce se seznámí s Rodolfem. Nicméně Rodolfo není schopný se odpoutat od své bývalé ženy a Gloria tak na tento vztah rezignuje. Na konec si uvědomí, že sebevědomí a plný život může prožít i bez muže. Gloria je příjemný snímek o lásce v pozdním věku a ukazuje decentně problematiku stárnutí a problémy s ním spojené. ()
S odstupem času ve mně přetrvává dojem z výtečného filmu, kterému se daří udržovat lehce komediální tón a zároveň být pozorovatelsky přesný, decentně odvážný (nahota a sex) a velmi chytrý v detailech (scéna s tancujícím kostlivcem jako nastavené zrcadlo sebereflexe). Je to skoro kacířské, ale Gloria je lepší film o "důchodcovské" lásce než Hanekeho akademicky okázalé Umění a vlastně asi nejlepší film, co jsem na tohle téma viděl. Krátká recenze filmu psaná na Berlinale. ()
Galerie (40)
Photo © Rialto Distribution
Reklama