Něžné vlny

Jiří Vejdělek se nadále drží svého kopyta a myslím, že je to jedině dobře. Po Účastnících zájezdu, Ženách v pokušení a Mužích v naději nám servíruje další pohodovou, prosluněnou, příjemně nasnímanou, lechtivou a do určité míry sexistickou (onu míru si musí každý vyhodnotit sám, já osobně režisérův pohled na něžnější pohlaví beru s nadhledem) komedii bez vyšších dramatických ambicí, která se může opřít o příjemné herecké výkony (zejména Hynek Čermák a Táňa Pauhofová jsou výteční, za to Robert Cejnar působí přeci jenom prkennějším dojmem, než by bylo milé), celou řadu úsměvných situací a několik povedených gagů. Pro mě osobně Vejdělkova tvorba představuje českou komediální jistotu, při které sice člověk nejednou zakroutí hlavou nad jejím dějem a chováním postav, ale za to se nikdy nepohorší nad vulgárním a trapným humorem, nedílnou součástí mnoha tuzemských "komedií". A to se přeci počítá. (25.01.2015)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)

Tak nechápu to negativní hodnocení tady. Je to komedie. Smáli jste se? Vsadím se, že jo. Tím pádem to splnilo svůj účel, tak proč ty opuštěné jednohvězdy? Pro mě tu byla spousta neblbých humorných náznaků a narážek vybízejících k nezadržitelnému řehotu z mé strany. Např. "Jak jsem říkal, Rusové nám přinesli leda velké houby." nebo transparent s nápisem "Pryč s násilím" a přitom ho jeho otec pod ním pohlavkuje... to bych si úplně tuhle scénu dokázala představit jako nějakou dobovou momentku, samozřejmě černobílou - to by byla moc krásná fotografie (Pozn. Nikdy neříkejte fotka! Jinak se na Vás vyučující fotografie bude dívat jak na totální idioty :D) Je pravda, že časově jim ten snímek sem tam neseděl, teda aspoň nevím, co tam měly dělat ty tanky, protože 69 rok to být nemohl vzhledem ke stáří toho ogara v 89 a nevím o tom, že by tu tanky jezdily okružní jízdy jen tak přes náměstí, protože se nudily někdy v 76 bo tak, aby to odpovídalo věku hlavního představitele, který přece nedorazí na rande s holýma rukama ;) Jasných 5* a určitě si to někdy pustím znova. (11.07.2014)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Že já vůl na tu předpremiéru v Hradci Králové nešel. Vejdělkova nejnákladnější dávka skvělého humoru, který byl opět na vysoké úrovní. V kině, kde jsem seděl mezi samými čtyřicátníky, chytla dokonce jedna slečna / paní záchvat smíchu v trvání asi jedné minuty (stala se takovou atrakcí vyprodaného sálu). Z první třicetiminutovky jsem byl uchvácený a v mysli se mi promítala otázka, že prozatím z českých filmů vidím největšího konkurenta Hořícímu keři, ale v momentě, kdy hlavní postava dospěla (Level 3: Robert Cejnar), to ztrácelo takový svižný a humorem překypovaný nádech. Zřejmě zato může nepříliš profesionální výkon Roberta Cejnara. Ale jsem optimista a tak hodnotím Něžné vlny jako velmi zdařilý. Hlavně díky již zmíněnému humoru, kterým málem přepsali historii, viz. Sametová revoluce. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (24.01.2014)