Něžné vlny

Další neuvěřitelná česká blbost, ve které jsem našel jediná světlá místečka v účasti Táně Pahofové a Vica Karekes, které jsou opravdu číče. Druhá jmenovaná není téměř k vidění, ale první jmenovaná je dokonce výborná herečka, takže to nebude odpad. Jinak není o co stát. Příběh je absolutně o ničem. Jeden hrozně nesympatický kokot vypráví o svém životě, který se naštěstí odehrává v zajímavé době, takže se snímek dá dokoukat. Hlavní hrdina mi neuvěřitelně vadil, a to naprosto ve všech věkových provedeních. Zasmál jsem se všeho všudy jednou, takže to byla opět česká komedie jako prase. Hrozně mě obtěžoval láskyplný soundtrack, který tento nesmysl takřka po celou stopáž provázel. Zkurvení sametové revoluce byl naprostý vrchol debilismu. Pokud hledáte komedii, tak od tohohle dejte ruce daleko pryč. (14.07.2014)

Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% (22.10.2015)

Nenáročný film, který neurazí jako zvuková kulisa třeba při vaření nebo úklidu. Zatímco se občas stihnete podivit jak příšerné si na sebe herci museli vzít paruky, vám jistě neunikne jeden krutý fakt a to jest, že Táňa Pauhofová sic je pěkná baba a dobrá herečka se nehodí na roli matky. Docela mě pobavil obrázek na konci filmu, kde byly vedle sebe tři herečky z nichž jedna byla Táňa a vypadala stejně staře jako o "generaci mladší" přítelkyně "jejího syna". Bohužel musím opět konstatovat, že v dnešní době je cool natočit film z období ruské okupace, který se soustředí na široké zahořklé publikum, které již nyní běduje nad banány na které čekali půl dne ve frontě ... (16.06.2014)

Za Vicu a Vojtu, protože jinak jsou Něžné vlny přehlídkou ztraceného času, neb snaha zachytit sladkobolné patetično skrz naskrz druhou polovinou 20. století zde prostě čpí na kilometry daleko a činí z filmu pouhý videoklip k Vojtově songu. Nejen že děj je mizerný, ale i herci jsou tragičtí (kromě zmíněných za zmínku stojí ještě i Táňa Pauhofová, která se snaží hrát, seč jí síly stačí, ale díky mizernému scénaři a provedení - vždyť ona za těch dvacet let vůbec nezestárne! - je to pořád málo). Něžné vlny jsou plné klišé (nepohodlní živlové jsou odklizeni na venkov), laciného humoru (scény ze sametové revoluce... karafiáty a svíčky, "Nechte mě projít"...) a celé je to prostě takové pohádkově barevné a podbízivé a... Jo, vlastně jako většina současných českých snímků. (22.07.2014)

Tak to je ale úpe jako z mého života. Také jsem si v onom roce kolem sedmnáctého novembra málem poprvé štrejchnul! Pravda, nakonec jsem našemu souhu čiteli na pěstitelské práce odolal a odmítl jeho nabídky doučování v oblasti setby ředkví, díky čemuž dnes chodím jako kachna jen tak trošičku, ovšem jinak prakticky to samé. A nyní jen zkratkovitě k filmu - občas (výjimečně) se najdou i zrzky, co se dají snést. Rozhodně nejde o komedii, spíše o takové plážové proplutí večerem. Erotično Helimadoe nehledat. V pozadí je vidět Mělník. Dva, ze slušnosti a za zemi původu navyšuji. (18.11.2016)