Padesát odstínů šedi

Po záplavě negativ, která film předcházela tomu, než jsem se k němu dostal, jsem nic moc nečekal. Dostal jsem ještě míň. Profesně rutinně odvedený film, obsahově ovšem o ničem. Příběh je zcela nezajímavý, navíc vyprávěný způsobem, který mě po pár minutách zbavil nadějí, že se to zlepší. Po titulcích všechno vyvane do ztracena, do šedé šmouhy, která se záhy rozplyne. a zmizí. (15.04.2017)

Za prvé jsem ráda, že jsem nečetla knihu a tak jsem nebyla ničím ovlivněná až na fakt, že se kolem tohoto filmu nadělalo tolik humbuku. Ale jsem tvor zvědavý a chtěla jsem si udělat svůj vlastní názor. Takže scénář mě opravdu nijak zvlášť neoslnil. Do poloviny jsem měla pocit, že se dívám na Pretty woman v jiném hávu, ale přece jen tušení budoucích věcí, tomu dávalo jiný odstín. A tady začíná asi ta kontroverze mnohých uživatelů. Takže za mě byla Anastasia v podání Dakoty Johnson tou, která svým zjevem a hereckým podáním zcela určitě táhla celý tenhle projekt na sto procent. Jí jsem věřila absolutně všechno, byla famózní. Ano, tohle byla skutečná zamilovanost spojená s naivitou. Zamilovaný člověk dělá věci, které by za normálních okolností považoval za směšné, uvažoval a jednal by rozumně. Tancovali jste někdy na Beethovenovu devátou symphonii ? Myli jste okna sprejem na koberce? Takže jsem se nedivila Anastasii, že byla schopná poddat se tak zajímavému a navíc pohlednému muži, jakým byl Christian. A ty sexy chvilky byly přece roztomilý:-) U Dormana jsem dost přemýšlela o tom, proč byl takový, jaký byl a mnohé to silně iritovalo. Našla jsem si jedno možně vysvětlení. On byl přece miliardář, který musel vystupovat velmi uhlazeně, reprezentativně a disciplinovaně, tudíž bylo absolutně nemožné hledat u něj nějaké výrazy vášně, či jiných emocí. A navíc byl ovlivněn i mnohými faktory z jeho minulosti, kde jsem se toho dozvěděla minimum, ale jeho poznámka o padesáti odstínech šedi je přece dost výmluvná. Nicméně jeho SM scénkám a dominanci jsem moc nevěřila, to přiznávám, ty byly místy opravdu takové, že jsem dostávala záchvaty smíchu. Až téměř ke konci v reed komůrce jsem konečně zaregistrovala jeho běsy v očích, ale jen mírně, k alfa drsnému samci měl opravdu dost daleko. A byly momenty, kdy jsem měla pocit, že se snad karta obrátí, Ana uměla velmi rozhodně říct to své ANO a Chris poslechnul na slovo. V The fall byl přece jen dokonalejším sériovým vrahem mladých roštěnek, zarostlý, temný a zlověstný. Dávám tři, protože s jistotou vím, že se na případné pokračování podívám a s dvojkou bych si připadala pokrytecky. Takže do příště Chrisi zarůst vousama a uvidíme, co s tebou? (22.04.2015)

Před dvěma lety byla knižní předloha snímku literárním hitem. Čistému vše čisté, než mi můj otec napsal mailem svůj dojem z knihy (mj. zmínil, že péro se mu u toho ani nezachvělo, tatínek je otevřený člověk a servítky si nebere), myslela jsem, že to je kniha o technice kresby a jen jsem se divila tomu, kolik lidí v MHD to čte. Na film bych nešla, nebýt kamarádky Melorky, která to chtěla vidět. Ona v Anglii, já v Praze, sladily jsme čas a vyrazily. Čekala jsem zoufale upachtěnou nudu, červenou knihovnu, brutální S/M scény a milostný vztah jak na houpačce. Dostalo se mi pohledu na intimní partie ženské s ohavným ksichtem, poprsím a pekelným účesem, zato s hezkým zadkem, nohama a náhrdelníkem. Autorka si zjevně plete dominanci s despotismem, submisivitu se stupiditou, role v sadomasochismu a pokud si takhle plete všechno se vším, polévku nejspíš servíruje do nočníku. Skutečnost, že absolventka oboru anglická literatura si slovo submisivní musí googlit, je stejně na hlavu postavená, jako že dominantní muž poletí za partnerkou jen proto, že mu nezvedla telefon. Tajemství a mnohovrstevnost pana Greye nevyplývají z ničeho, na čem vybudoval své impérium (v 27?), z toho není patrné, ale pokud počítám, že školu ukončil v řádném studijním programu, budoval to impérium čtyři roky. Za takovou dobu můžete svůj obchůdek s tkaničkami prohlásit za opravdu dobře zavedený. Sexuální scéna "tenkrát poprvé" působila velmi věrohodně, škoda jen, že si pan Grey zozepnul košili a spadly mu i kalhoty, mě tahle filmová zkratka rozesmála. Ne poprvé a ne naposled jsem byla jediná v sále, kdo se smál. Přejme Anastasii jejího prince na bílém koni. Ženy zkušené vědí, že úskalí bílého koně je v tom, že překáží v obýváku a nemá ohledy ke koberci paní domácí. Není to film podprůměrný z důvodů, které jsem čekala, ale z jiných. Ještě že to nenatočili ve 3D, ale to přijde, hádám, s dalším dílem. Co se mě týče, mnoho odstínů šedi má mít činčilí kožíšek a ne chlap, který není ani tak mnohovrstevný, jako magor. (14.02.2015)

Co se týče parafrází na klasický příběh Popelky, Pretty Woman nebo My Fair Lady, víc než Padesát odstínů šedi je mi bližší hra na bondovku Kingsman: Tajná služba, co přijde do kin za tejden. Za Lízu Doolittlovou je v ní agent Eggsy, co má možná stejně chlupatý nohy jako Anastacia, není ale obživlý manipulativní hovězí, co se chce Christiana "vyléčit". Eggsy ovládá parkour, střílí deštníkem, zachrání svět a na úplném konci skončí v análu uvězněný švédský princezny. A to je mnohem víc než tohle jalový vakuum s důtkami. (12.02.2015)

Mám to za sebou a kupodivu nemám potřebu kydat na tuhle moderní romanci hnůj. Blboučký (ne tak roztomile jako třeba v Transformerech) a nesmyslný příběh v závěru i dojde k jakési pointě. Docela překvapivé, pokud jste děj neměli vyspoilerovaný předem. Dokonce ani nesklouzne k vyloženému Troškovskému hnoji. Herecky jde o příšernou změť nesympatických lidí, z nichž jediná poměrně sympatická postava je (onen chorobně postižený) pan Gray. Přítelkyně u toho usnula po první puse a já to zalomil když už jsem si myslel, že je konec (10 minut před koncem opravdovým). Dokoukáno na první Máj. Mám splněno. P.S: Elfmanova hudba velice příjemná. (01.05.2015)