Padesát odstínů šedi

Pěkný film (filmařsky) a jako komedie alespoň v úvodu dobré a funkční (což je úplný opak toho, jak měl působit). V pozdější fázi průměrná dívčí pohádka bez hlubší psychologie (špatné drama) a nevyvážený poměr cukrování a bičování (špatná romantika)... Oh, ale koukám, že venku prší, tak se jdu rychle projít, abych taky trochu zvlhl. (28.02.2015)

Následující komentář píše osoba, která knižní předlohu považuje za absolutní brak, sračku, co nemá v literárním světě obdoby. Ta kniha je tak hrozná, že se dá číst vždycky jen odstavec a pak si člověk musí dát panáka, aby se smířil s tím, že za takový slovní průjem někdo kasíruje těžký háky. Už jen proto nemůže být filmová verze tak hrozná. Postavy v knize jsou totiž něco příšernýho. Za každou větou si přejete, aby někdo přišel a rozsekal je na maďeru. Obzvlášť strašné jsou vnitřní úvahy hlavní hrdinky. Ta je v podání Dakoty mnohem, ale mnohem snesitelnější. Ve filmu taky tak zbytečně nezdůrazňují, jak Ana nemůže pomalu ani dýchat v přítomnosti svého sexy samce, takže to celé působí přirozeněji a ne jako fraška. Jamie Dornan taky celkem OK - na to, jaký nesnesitelný hovado a psychopat je jeho postava v knize. Dokonce se z pár scének podařilo vykřesat jakousi romantiku (o sexuálních scénách nemluvím, ty jsou fajn, ale nic převratnýho rozhodně ne) a tak nějak jsem oběma hlavním aktérům fandila. V tomto případě film předčil předlohu o několik milionů světelných let. Podle mě jsou zdejší kritici až příliš předpojatý. Nebo spíš nečetli knihu, to by si tohohle béčka z červený knihovny ještě vážili. Říkejte si co chcete, ale JE to lepší, než Twilight. Minimálně tím, že hlavní herečka umí hrát a vládne normální škálou lidských grimas a její vyvolený nesvítí jak vánoční žárovička. Jsem opravdu docela zvědavá, s čím přijde druhý díl... (28.11.2016)

Padesát odstínů deprese. Tak a jdu se zabít. Moje životní světlo právě vyhaslo a tento proklatý život, již pro mě nemá smysl. Ptáte se proč? Ne nemůže za to shlédnutí této trapné pozérské sračky. Na tu jsem se dokonale připravil. Knihama tak maximálně topím, takže knižní zpracování jsem nečetl a číst nebudu. Ono totiž něco jednou vidět, je bolestivější, než to stokrát číst. Takže o samotný film nejde. Zhroucení mého životního snu spočívá v něčem jiném. Na tenhle film jsem se podíval z jediného důvodu a sice poté co jsem tu zaznamenal snahu o co nejvíc třeskutě vtipný výblitek (pardon říká se tomu komentář) a mocné snahy o to, aby se na základě tohoto výblitku kdejaký TrAPák stal internetovou hvězdou u zvláštní školou povinných retardovaných assbůkářů, jsem si řekl : Wáco už tu nebudeš za vocasa, přestaneš bejt nulou z uchcanými 59 body a postaráš se o to, aby celá tahle databáze věděla kdo je to Wacoslav1!!! Nebudu vám lhát. Toto byl jediný důvod proč jsem se poohlédnul po téhle koncentrovaně trapné knihovně červených škrpálů. Myslel jsem si totiž, že budu zasažen takovým záchvatem inspirace, že tu svým grandiózním komentářem všem těm děckám vytřu prdel. A ono to neklaplo. Nechápu přitom co jsem udělal špatně. Vytvořil jsem si dokonalé vizuální podmínky ke sledování tohoto filmu. Ne nejsem vocas, abych na takovouhle pakárnu chodil do kina. Vyhlédnul jsem si na netu parádní TSko a k němu jsem si stáhnul exkluzivní vygůglený titulky, aby mi z toho vylezli pořádný nesmysly. Vyžunknul jsem flašku vína a z příslibem mimořádnýho zážitku jsem se do toho pustil. A teď tu najednou sedím před monitorem a sem v piči. Místo toho abych teď do klávesnice datloval svůj životní, neopakovatelný a neodolatelně kůl komentář, tu sedím, v hlavě prázdno, jak na účtu před vejplatou. Prostě když se mají dostavit ty kýžené geniální myšlenky, tak mě žádný nenapadají a jediný na co se zmůžu je tahle upřímná zpověď. Při jejím psaní jsem přišel na to, že nemám žádný talent, nedokážu bavit retardovaný děti a nestane se ze mě assbůková hvězda, protože můj virový koment se nestane virálním a tudíž se mi zdejší internetová omladina nebude klanět a žel bohu ze mě a mého nadání ani nebudou náctiletým prcinkám vlhnout kundičky. To je šok. Zklamal jsem... Co si teď počnu?! No nic jdu si to hodit. Pro lidi jako jsem já už stejně není na tomto světě místo. Brzo budeme převálcováni generací zasranů odkojených na fucking booku. Prostě když nemáš FB, tak nežiješ a nejsi člověk víme? Každopádně jsem zdrcen z toho, že jsem promeškal svoji životní příležitost, takže dejte sbohem Wacoslavovi1. Bylo mi tu s vámi dobře, ale teď si jdu vyzkoušet padesát způsobů smrti.5% (18.02.2015)

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (05.03.2015)

Pred troma mesiacmi: nie ani za toho boha si to nepozriem. Nezaujíma ma to. Nie som predsa nejaký násť-ročný zasran, ktorý sa tu potrebuje vzrušovať nad nejakými odtieňmi. Šedými ešte k tomu. Či sivými ? Skratka päťdesiatimi! Ani ma nehne. Ne,ne. Neprehovoríš ma. Po troch mesiacoch: tak som sa k tomu konečne dostal a náhodou je to celkom slušné. Teda nie, že by to bolo dobré a zdravé, ale nie je to ani zlé a nekukatelné. Samozrejme v Unrated verzii je to pozeratelnejšie. Videl som už hocijaké čačky, mačky, sračky a zástrčky, ale toto ma celkom prekvapilo hlavne čo sa postav týka. Kopec filmov odhadnete dopredu, ale tu sa nielen režisérka, ale aj Danny Elfman snažili (a vytvorili) celkom zaujímavý (a miestami tak trochu záhadný) pár. Keď to porovnám s inými filmami, ktorých je milión a hrajú na tu istú notu, oceňujem iný prístup. A na dvojku sa neteším, ale keď mi príde k nohám, nebudem ju prekračovať. Obľúbený soundtrack: Shades Of Grey, Ana and Christian. 55% - 3* (18.06.2015)