Padesát odstínů šedi

Na začátku všeho byla neukojená kunda kypré domácí puťky, která si naposledy zašukala někdy v devadesátým, kdy ji na koleji krátce obhospodařil neznámý matfyzák po cisterně vodky. Říkali jí Erika. Erika von DePiča. A protože Erika vážila zhruba tolik co dvě Haliny a mrtvola hrocha, a nikdo ji nechtěl píchat ani loveckým nožem, rozhodla se svoje vysněné mrdačky převést na papír, leč naprosto opominula jakékoliv racionální řešení, třeba sebevraždu. A tak vznikl světový bestseller Padesát odstínů šedi, který fanatické členky kultu červené knihovny braly útokem a při jehož čtení se knihou rovnou prstily. Mě osobně kniha naštěstí minula, ovšem dle ohlasů trestanců odsouzených na smrt, kteří ji museli číst, byla stejně zajímavá asi jako informace pod víčkem zlevněného kečupu z Lidlu. Jakožto masochistický experimentátor jsem tedy neváhal ani orgasmus a na film jsem musel prostě jít. Ať tento komentář však není dlouhý jak Greyův čurák, přejděme rovnou k věci. Film nám představuje dvě naprosto odlišné postavy; jeho a ji. On je svalnatý multimiliardář s obsesivní oblibou v řádném gruntování nezkušených klínů, top sexuální perpetuum mobile a geroj s pérem tak velkým, že při erekci slyší jemné šumění vln v důsledku hromadného odlivu krve z mozku. Ona je samozřejmě chudá studentka, pro kterou je sex sprosté slovo a která si felaci musí hledat ve slovníku, prostě ve všech ohledech tak trochu blbá piča, která se ovšem bezprostředně po setkání s nesympatickým milovníkem mění v sexuální mašinu. Z nezkušené lolitky se tak rázem stává submisivní mistryně v BDMS praktikách a patologická nymfa, která by ošukala klidně i Brněnský orloj. A pokud zrovna neblijeme z klišoidní patetické vaty, tak sledujeme, jak dva idioti prcají. Sexuální dominátor samozřejmě nezná žádné překážky - z použitého tamponu si bez problému vyluhuje čaj a namísto toho, aby slečně nedepilovaná intimní místa vybombardoval napalmem, tak se nějakých filcek vůbec neštítí. A všechny ty permanentně nadržené a nešukané prodavačky z Kauflandu se s hlavní hrdinkou samozřejmě dokonale sžívají, poněvadž přesně tak to cítí i ony a moc dobře vědí, že pod skořápkou toho krutého análního dobrodruha se ve skutečnosti skrývá něžná, sněhobílá a empatická dušička, která hledá pravou lásku a porozumění, neasi. A tak každou další penetraci úzkostlivě prožívají, při slabomyslných dialozích si samou nervozitou resuscitují hrudník a nakonec se prosebně modlí, aby jí borec svoji megakládou při deep throatu omylem nevyoperoval apendix. Prostě dějová linka předvídatelná asi jak pedofil na dětském hřišti a u porno vsuvky se mohl červenat maximálně někdo s kožním ekzémem, neboť film z hlediska erotiky nemůže překvapit nikoho, jehož sexuální zkušenosti nekončí se zhlédnutím privátní sex tape jeho rodičů. Ovšem jak se tak koukám kolem, tak dle početného fanklubu soudím, že se v tom najde nejedna slepice. Věřte, že podobných sraček se točí celá prdel, ovšem žádná nemá marketing tak silný, aby se mi doma válely dvě propisky s motivem filmu a já ani netušil, kde se tam vzaly. Takže pokud by tu nějaká nevyjebaná dvanáctka chtěla freneticky prskat, proč jsem se na to teda jako díval, když stejně vím, že mám malý péro, tak toto je odpověď. Z Fifty Shades hrníčku přece nebudu pít jen tak. Závěrem bych rád podotkl, že ačkoliv jsme národem debilů, kteří neváhají českou kinematografii zprznit morbidním zvěrstvem typu Kundopysky, stále pevně věřím, že jakoukoliv dementní obdobou bychom toto soft porno s přehledem trumfli, namátkou zmiňme; Padesát odstínů hnědi - psychologická sonda do života pražských proktologů; Padesát odstínů mědi - dokument České televize o organizovaném zločinu Chánovského sídliště; Padesát odstínů náledí - Pepa Klíma po stopách českých silničářů; Padesát odstínů nevadí - dokumentární cyklus o obětech domácího násilí smířených s týráním; Padesát odstínů dětí - multikulturní sonda do tajů smíšených rodin a Padesát odstínů svědí - otevřená zpověď pacientů s kožní vyrážkou. (12.02.2015) (méně) (více)

„What are butt plugs?“ Knihu jsem nečetl, obsah pokračování mi není znám a odborník na ženskou sexualitu nejsem. Tento komentář proto berte pouze jako poznámky laického čitateľa, který by ovšem lepšími dvěma hvězdičkami hodnotil nezávisle na tom, co z filmu vyčetl či nevyčetl. ___ Padesát odstínů šedi obnažuje a do krajnosti dovádí pravidla tradičních milostných dramat antiklimatickým příběhem prozření naivní romantičky, která kromě vlastní identity objevuje také muži řízený svět tržního kapitalismu („Welcome to my world“). Grey je svým chladnokrevně obchodnickým přístupem a touhou vlastnit dokonalým prototypem muže-kapitalisty, přesvědčeného o své nadřazenosti. Vztah chápe jako obchodní transakci, před jejímž provedením je třeba vyjednat co nejvýhodnější podmínky („I don’t do romance“). On nakupuje, Ana prodává. V doslovném i přeneseném významu. Ženu zahrne drahými dary a „tvrdě ošuká“ za to, že se mu ona poníženě poddá. Přitom ji dokáže přesvědčit, že vzdát se zodpovědnosti znamená stát se svobodným. Nebude-li žena respektovat jeho pravidla, bude potrestána. Scény s dominantní matkou a vzpomínky na vztah s partnerkou, která si ho podmanila, přitom naznačují, že Greyova potřeba erotizované nadvlády vyvěrá z jeho strachu z ženství, resp. ze ztráty kontroly nad tím, co jej dle platného sociálního řádu dělá mužem. ___ Ana při své nezkušenosti bezelstně přijímá pravidla světa, v němž je potěcha muže nadřazena všemu ostatnímu, v němž je pro ženu určující pocit ponížení, v němž je muž (nejen v sexu) aktivní a žena pasivní, jako normu. Jiná pravidla nezná a pro účely pohádkově přímočarého vyprávění s černobílými charaktery ani není žádoucí, aby je znala. Možnost podvolit se muži je pro ni výsadou, za kterou se dotyčnému odměňuje přípravou snídaně (jako naplnění mužské fantazie lze vnímat i samozřejmost, s jakou se Ana ujímá své role hospodyňky). Teprve postupně při svém alenkovském bloudění krajinou S/M objevuje, kým vlastně sama je (mimo jiné skrze sexualitu) a začíná chápat, že být ženou neznamená být (nástrojem) pro druhé, o všechno se podělit (včetně sendviče připraveného k večeři) a stát se neviditelnou. Pomalu do Greyova světa zanáší svá vlastní pravidla, své vlastní způsoby dosahování slasti („It’s you that’s changing me“). ___ Vztah přesto zůstává dle zásad melodramatu nenaplněn. Důvodem toho, že on a ona nakonec šťastně nespočinou v náruči, je příznačně partnerčino poznání, po čem muž(i) skutečně touží a co to obnáší být ženou. Plnění Greyových fantazií a tedy hraní role, kterou od ní vyžaduje, nepřispívá k Anině spokojenosti. Chtěl bych proto věřit, že nevzrušivost poměrně krotkých a příliš krátkých erotických scén (s hudbou, která zabíjí jakékoli vzrušení) byla autorským záměrem. Nejvíc sexy je film tehdy, když se v něm o sexu jenom mluví a zůstává ve sféře nerealizovaných fantazií protagonistky, která takto ovládá vyprávění a má muže alespoň na chvíli ve své moci (rozhovor nad smlouvou). Během erotických hrátek podle Greyových představ Ana naopak veškerou moc ztrácí. Do prázdna vyznívající konec a nedostatečnost (délkou i explicitností) tělesné erotiky tak z jistého hlediska nejsou chybou, ale snahou podrýt androcentrické vidění a chápání světa, jak jej reprezentují tucty jiných romantických filmů o neviditelných ženách a dominantních mužích (jít ještě dál za hranice validní interpretace, také diskontinuitní střih a skoky přes osu během scény Anina prvního pohlavního aktu by šlo číst jako vyjádření jejího osobního „paradigmatického zlomu“). 50% (08.02.2017) (méně) (více)