Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Oblomov
Obsahy(2)
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
2/10 Na můj vkus opravdu až moc pomalé tempo vyprávění o zbytečném človeku v carském Rusku, který nic nedělá, tím pádem nic nepokazí a všechno je v pořádku. Renta z rodičovských statků stačí na vydržování jednoho oddaného sluhy a nájmu bytu s pohodlnou postelí, takže se mladý šlechtic může oddávat snění jak se proslaví a nebo vzpomínkám na své bezstarostné dětství na rodičovském statku. Z tohoto blahobytného způsobu zabíjení času i sebe sama je ale vytrhnut akčním přítelem, který mu dočasně nalinkuje zcela jinou životní dráhu a pokusí se ho probudit zpátky do života. Oblomov poznává kromě nového zdravého prostředí na venkové i cit již dlouho neopětovaný a snad i zapomenutý - lásku k ženě svého nejlepšího přítele. Ta ale zůstávaá stejně jako spousta jeho jiných snů a tužeb jenom ve fantazii a všechno se pomalu začíná vracet do starých kolejí. Dobré scény: rozmluva o životním směřování v sauně, neúspěšný pokus o změnu jídelníčku, loučení při odjezdu do cizny, rozmluvy se Zacharem. ()
Mé první setkání s režijní tvorbou Nikity Michalkova nedopadlo bohužel zrovna dvakrát slavně. Gončarovovu stejnojmennou knižní předlohu jsem nečetl a po zhlédnutí její filmové adaptace po tom už ani netoužím. Dle mého soudu je to v podstatě nudný a zbytečný film, v němž se toho - navzdory relativně dlouhé stopáži - stane až povážlivě málo. Současně je to film, který nedokázal připoutat mou pozornost, a často jsem myšlenkami bloudil při jeho sledování jinde, nedočkavě čekaje, kdy bude té ruské kašírované nudy konečně konec. Ech, tohle nebude můj cup of tea. ()
Atmosféra vesnice ***** Ale ten divadelní začátek je hroznej, dlouhej, takovej jak z absurdního dramatu. Ilja Iljič a sluha Zachar, jeden pokoj a hodně moc keců. Dabing je prvotřídní, to co předvádí Töpfer a Němec (a sluha Moučka) v hlavních rolích a Cupák jako vypravěč, to nemá obdoby. Tyhle sovětský ROMÁNY s velkým R bývají hodně čtenářsky náročné, o Oblomovovi wikipedia tvrdí: "Na prvních asi sto padesáti stranách románu vůbec neopouští svůj pokoj a jen zřídka vyleze z postele." Což není přeháňka. I tak ve filmu chybí část postav a děje (román jsem nečetl, porovnávám s wikipedií). Skvělá hudba, ladění "Konec starých časů" a zajímavé nájezdy kamery. ()
Nestáva sa často, aby bola hlavná postava filmu tou najpasívnejšou postavou filmu vôbec. Pre niekoho, ako napríklad ja, je Oblomov aj najzaujímavejšou postavou. Ale nebol by tak zaujímavý, ak by nebol konfrontovaný so svojim antagonistom Štolzom a nebol zaľúbený do energickej ženy. Michalkov prekvapivo po Nedokončenej piesni adaptuje nie nepodobnú látku o poznanie bližšie divákovi a ten si ani neuvedomí, že to celé trvá značne cez dve hodiny. Ak vás Oblomov nezaujme, tak si aspoň z filmu zoberiete poznanie, že ničnerobenie je to najhoršie, čo môžete v živote robiť. ()
N. Michalkov ma ešte nesklamal. Aj keď je Oblomov z diváckeho pohľadu menej atraktívny, rozťahaný i bez nejakej výraznejšej dejovej linky, stále má Michalkovov rukopis i humor, ktorý ma baví. Hlavná postava je poriadny mulo a povaľač, ale nečakane ho zasiahne láska ako blesk z jasného neba a zrazu cíti energiu a chuť do života ako nikdy predtým. Film je pomerne dlhý, na STV bol rozdelený na dva diely. Strihať by bolo z čoho, určite sa film dal skrátiť kľudne aj o 30 minút a to bez straty duše filmu. Niektoré zábery boli zbytočne dlhé, dokonca i celé scény, ale pravdepodobne to bol zámer. Nie som nadšený ani sklamaný, ale prikloním sa k slabším štyrom hviezdam. 70%. ()
Reklama