Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)

(více)

Recenze (259)

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Nikdy ma neprestane udivovať, jak moc je (pravdepodobne pre monumentálnosť územia) ruská mentalita vzdialená ostatným slovanským národom. Tým nemyslím politiku, myslím kultúrne rozdiely. Opäť mi to pokazilo zážitok. Prvá polovica filmu obsahuje tri scenáristicky vďačné monológové scény, atmosférickú sexuálnu scénu, funkčnú prácu s hudbou a symbolmi, vynikajúceho Menšikova. Problém pre mňa nastal v druhej polovici, keď mali prísť emócie (a je to vážne super vymyslené aj vygradované), bohužiaľ som si však k žiadnej z postáv po celý čas nedokázal vytvoriť akékoľvek emocionálne väzby. Vlastne hej, fandil som Menšikovovi. Nesympatické mi prišli už tie interiéry, nesympatické mi prišli spievajúce ruské dôchodkyne, postava kladného stalinistického generála, či pod hranicu ľudskej dôstojnosti dotiahnutá komická postava šikanovaného alkoholika. Dievčatko bolo zlaté. Ale fandil som Menšikovovi. Keď máte súboj dvoch charakterov, z ktorých obaja sú stalinistickí dôstojníci, a oboch sledujeme len z pohľadu rodinných vzťahov, aj keby to bola pointa, tak je to stále viacmenej o sympatiách. 85%, pretože chápem. Ale necítim. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Propletenec vztahů, starých křivd, pomsty a nelidskosti. Můj osobní názor je, že jediný důvěryhodný obraz totalitního systému dokáží vytvořit pouze v té zemi, které se týká. Jako např. těžko někdo natočí lepší obraz posledních Hitlerových dnů, než Němci v Pádu třetí říše. Nikdo z venku kdo to zná jen zprostředkovaně, nikdy nevystihne skutečný život lidí uvnitř. P.S. Je to nošení dříví do lesa, ale Michalkovova souhra s jeho dcerou je fantastická. ()

Reklama

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Nečítal som si obsah toho, čo idem pozerať, vedel som len, že tento film získal Oscara a je zaraďovaný medzi moderné ruské skvosty. Rok 1994 bol obdobím, kedy Rusko prechádzalo na kapitalizmus šialeným spôsobom a preto, keď som videl toľko radosti, šťastia a bezstarostnosti, myslel som si, že sa niekto zbláznil alebo že to bola len radosť z nových časov, ktoré neboli už tak ovplyvnené zlom straníctva a tajných služieb. No postupne zisťujeme, že tento film zobrazuje staré časy, ktoré boli svojou podstatou ešte horšie a zasiahli snáď všetko a ani tí, ktorí si žili relatívne krásnym životom, či mali vysoké postavenia sa vtedajšiemu zlu nevyhli. Práve koniec je niečo brutálne, niečo čo zmenilo inak priemerný oddychový film plný rozprávania, letného šantenia rodiny a blízkych vysokého predstaviteľa na smutné udalosti. Dôvody prečo mnohí robili to, čo robili, čo boli v skutočnosti zač a prečo to zdanlivo dobré, bolo v skutočnosti tak zlé a prečo sa o Rusoch dodnes hovorí ako o mafiánoch, nechám na vás. Herecké výkony ozaj úžasné, no tento film si chcem ešte pozrieť, lebo sa mi zdá v detailoch zložitejší a myslím si, že mi veľa uniklo. O geniálny oddychový film s historickými súvislosťami sa podľa mňa nejedná, až tak ma to nezaujalo, ale že je kvalitný uznávam. ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Rozhodně ne špatný film. Svým tématem naopak silný a významný. Ovšem jako celek dosti zdlouhavý (především svojí expozicí) a tím pádem i bohužel chvílemi nudný. Víceméně klasický kvalitní film, jehož kvality jsou neoddiskutovatelné, ale který mě nikterak neuchvátil a zanechal ve mně spíše průměrný zážitek. 6/10 ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (8)

  • Populárne tango "Unavení slnkom" bolo napísané až v roku 1937, dej filmu sa odohráva v roku 1936. Text bol pre film zmenený. (cica)
  • Reštaurácia Aragvi bola v Moskve otvorená v roku 1938 v budove bývalého hotela "Dresden". Sergej Kotov (Nikita Michalkov) teda nemohol pozývať agentov NKVD do Aragvi. (cica)

Reklama

Reklama