Unaveni sluncem

Nečítal som si obsah toho, čo idem pozerať, vedel som len, že tento film získal Oscara a je zaraďovaný medzi moderné ruské skvosty. Rok 1994 bol obdobím, kedy Rusko prechádzalo na kapitalizmus šialeným spôsobom a preto, keď som videl toľko radosti, šťastia a bezstarostnosti, myslel som si, že sa niekto zbláznil alebo že to bola len radosť z nových časov, ktoré neboli už tak ovplyvnené zlom straníctva a tajných služieb. No postupne zisťujeme, že tento film zobrazuje staré časy, ktoré boli svojou podstatou ešte horšie a zasiahli snáď všetko a ani tí, ktorí si žili relatívne krásnym životom, či mali vysoké postavenia sa vtedajšiemu zlu nevyhli. Práve koniec je niečo brutálne, niečo čo zmenilo inak priemerný oddychový film plný rozprávania, letného šantenia rodiny a blízkych vysokého predstaviteľa na smutné udalosti. Dôvody prečo mnohí robili to, čo robili, čo boli v skutočnosti zač a prečo to zdanlivo dobré, bolo v skutočnosti tak zlé a prečo sa o Rusoch dodnes hovorí ako o mafiánoch, nechám na vás. Herecké výkony ozaj úžasné, no tento film si chcem ešte pozrieť, lebo sa mi zdá v detailoch zložitejší a myslím si, že mi veľa uniklo. O geniálny oddychový film s historickými súvislosťami sa podľa mňa nejedná, až tak ma to nezaujalo, ale že je kvalitný uznávam. (16.03.2013)

Slušný film, ale nedokázal mi dať toľko ako som si predstavoval. Osobná dráma dvoch mužov na pozadí vojensko-politických čistiek v predvojnovom Rusku je tu utopená v mori nič nehovoriacich dialógov a nudných, všedných činností, ktoré ponúka slnečný deň a voľný čas - hranie sa s deťmi, kúpanie sa, futbal, spievanie s pioniermi... To pravé-orechové sem-tam vykukne (stretnutie starých lások, rozprávanie rozprávky...), aby potom zase zapadlo do všednosti, hlavne zo začiatku. Našťastie ako sa blížil koniec, veci nabrali rýchly dramatický spád a staré rany oboch mužov tak nabrali na sile. Lepší priemer. 65/100 (18.08.2016)

Film je situován do nádherného prostředí ruského venkova. Příroda, lesy návštěva pláže u řeky, nádherné, neustále slunné počasí (do teď jsem si ruskou představoval pouze jako studenou krajinu), nekonečné pole na konci filmu – to vše působí naprosto uklidňujícím a bezstarostným dojmem, stejně jako harmonické prostředí rodiny Plukovníka Kotova. Opravdu se krásně koukalo na společné večeře, hraní na klavír, výlety, vztahy v rodině, pravidelné hraní her a fotbalu i na úžasný dům, ve kterém rodina bydlela. Na pohled dokonalý rodinný život. I když takto si asi v Rusku v té době žil málokdo. Tak nějak jsem měl v hlavě, že v tomto období trpělo v Rusku více rodin hladomorem než takovýmto blahobytem. Vůbec nejdojemnější na celém filmu byl podle mě herecký výkon malé Nadi, její poznámky, chování, zpívání, družnost, úsměv a hlavně vztah se svým otcem, který byl nejlíp poznat na výletu na lodi. Celý film byl velké herecké vystoupení, ale malá Naďa a její otec – opravdu velmi charismatický a sympatický, kterého ztvárnil sám režisér Michalkov a ukázal, že je universální filmovou osobností, tomu všemu opravdu dominovali. Humorná vložka v podobě řidiče, hledajícího čtvrť, kterou nikdo nezná, se taky moc povedla a aspoň diváka spolu s výstupy malé Nadi (např. Byl jste někdy v zoo?) donutí, během celkem vážného filmu, se pořádně zasmát. Děj filmu má pomalé tempo a po většinu své stopáže udržuje dobrou náladu. Přituhovat začíná až na konci snímku. Ale myslím si, že film by obstál a byl uznávaný, i kdyby se závěrečná čtvrthodina odebrala naprosto jiným směrem a film zůstal pouhým nepolitickým rodinným dramatem. I přes hodně dlouhou stopáž, se člověk nestihne nudit. Mně se film nakonec líbil a několikrát jsem s odstupem času jeho hodnocení zvýšil a Oscar za cizojazyčný film byl asi zasloužený, ale pravděpodobně si toto dílo už v budoucnosti znova pouštět nebudu. U mě za 70%. (01.10.2009)

Len ruské srdce teplé a voňavé ako peceň čerstvého chleba môže urobiť z tragédie a omylov vlastného národa poému, ktorá pohne ľudskou podstatou. Skazka o dobrých a zlých, o láske, nenávisti, utrpení i šťastí v stalinskom CCCP. Nenašla som ešte slová, ktoré by obsiahli tento zážitok – treba to vidieť. (01.01.2006)

V konečném výsledku geniální obžaloba stalinistických čistek v sovětské armádě konce 30.let. Ze začátku film klame tělem, Michalkov přehršlí humorných situací a zobrazením idylického rodinného zázemí plukovníka Kotova ukolébává diváka, aby ho pak na konci pořádně chytil pod krkem a ukázkou praktik agentů NKVD pořádně přidusil. Laskavý i hrůzný je Michalkovův a Imbragimbekův film a Oscar je v těch nejsprávnějších rukouch. A co bych také rád vyzdvihl, jsou herecké výkony všech zúčastněných, zejména samotného Michalkova a jeho skutečné dcerušky Naděždy, která je se svojí bezprostředností naprosto odzbrojující, jakoby stát před kamerou byla ta nejlehčí věc na světě. (31.07.2006)