Unaveni sluncem

Film u něhož při závěrečných titilcích je divák je doslova přibit ve svém křesle. Obrovsky silný film o velké síle lidskosti. Lidská tragédie, která je znásobena událosmi doby. Michalkov se nesnaží někoho omlouvat, on se je snaží pochopit. Nesmývá nikoho od viny, ba právě naopak ukazuje že každý má nějaký ten černý kout duše. Ale proč by i ten, kdo je v podstatě masovým vrahem, nemohl nadevše milovat svoji dcerku? Všechny historické postavy tím dostávají na větší hloubce a plastičnosti. Neuvěřitelně naléhavý film především o lásce, zradě a pomstě. Nejvíc mě z hereckých projevů zatlačil do židle oleg Menshikov, jenž podal svoji postavu až děsivě reaálně a samozřejmě i bezprostřední projev Naděždy Michalkové. Oscar naprosto zasloužený...¨. (21.08.2006)

Režisér Nikita Michalkov měl šťastnou ruku, když roli hlavního geroje Kotova svěřil svému oblíbenému herci Nikitovi Michalkovovi. Usměvavý Kotov je největším kladem snímku, sympatický křivák Míťa za ním ovšem moc nezaostává a cvičení civilní obrany mi řádně roztáhlo koutky úst. Tím u mne ovšem klady končí. Děj neodvratně směřuje k očekávanému konci, svéráz figurek sovětského národa mne nechává poměrně chladným a pomalé tempo vyprávění naprosto nevyhovuje mému časovému zaneprázdnění. (16.12.2011)

Nejpříznačnější název jaký si lze představit, přitom ale tak mnohovýznamový. Herecký koncert Olega Menšikova a Nikity Michalkova v rolích bolavých můžu v bolavé zemi, zahalen do ruského koloritu, mentality a slunce. A taky politického šílenství. Zrada je v tom, že sledujeme líný den u vody, v lese, rodinku na verandě u koláče a klavíru, poskakování malé Nadi a slovní hříčky, písničky a "pohádky" s tatínkem a "strýčkem" , abychom s přibývajícím časem pochopili, jak jsou všechny ty bezvýznamné drobnosti významné. Krásný, silný film. (31.10.2005)

Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 % (06.11.2017)

Ano ach ano, nu tak, chce se skazať, takové filmově krásné, takové michalkovovskoruské... Ale takto se Nikito s dějinami nevypořádáš. Kdyby tento film natočil Michalkov někdy na počátku perestrojkoglasnosti, ještě bych pochopil i když netleskal. Takto jsem velmi na rozpacích. Tady prostě krásné obrazy a krásní herci a krásná hudba a krásné pózy nestačí. Anebo ti Rusové snad opravdu nemají šanci... - - - P.S. Doporučuji inťákům přečíst si něco o stalinismu, ale ať to prosím není Solženicin! - - - P.P.S. Mimo mísu - vybavujete si, jak "pokrokově" nám zcela nedávno servírovali umělecké srdceryvné dokumenty o tom, jak komunisti popravili Rudolfa Slánského? . . . NASSSRAT! (20.10.2005)