Unaveni sluncem

Film je situován do nádherného prostředí ruského venkova. Příroda, lesy návštěva pláže u řeky, nádherné, neustále slunné počasí (do teď jsem si ruskou představoval pouze jako studenou krajinu), nekonečné pole na konci filmu – to vše působí naprosto uklidňujícím a bezstarostným dojmem, stejně jako harmonické prostředí rodiny Plukovníka Kotova. Opravdu se krásně koukalo na společné večeře, hraní na klavír, výlety, vztahy v rodině, pravidelné hraní her a fotbalu i na úžasný dům, ve kterém rodina bydlela. Na pohled dokonalý rodinný život. I když takto si asi v Rusku v té době žil málokdo. Tak nějak jsem měl v hlavě, že v tomto období trpělo v Rusku více rodin hladomorem než takovýmto blahobytem. Vůbec nejdojemnější na celém filmu byl podle mě herecký výkon malé Nadi, její poznámky, chování, zpívání, družnost, úsměv a hlavně vztah se svým otcem, který byl nejlíp poznat na výletu na lodi. Celý film byl velké herecké vystoupení, ale malá Naďa a její otec – opravdu velmi charismatický a sympatický, kterého ztvárnil sám režisér Michalkov a ukázal, že je universální filmovou osobností, tomu všemu opravdu dominovali. Humorná vložka v podobě řidiče, hledajícího čtvrť, kterou nikdo nezná, se taky moc povedla a aspoň diváka spolu s výstupy malé Nadi (např. Byl jste někdy v zoo?) donutí, během celkem vážného filmu, se pořádně zasmát. Děj filmu má pomalé tempo a po většinu své stopáže udržuje dobrou náladu. Přituhovat začíná až na konci snímku. Ale myslím si, že film by obstál a byl uznávaný, i kdyby se závěrečná čtvrthodina odebrala naprosto jiným směrem a film zůstal pouhým nepolitickým rodinným dramatem. I přes hodně dlouhou stopáž, se člověk nestihne nudit. Mně se film nakonec líbil a několikrát jsem s odstupem času jeho hodnocení zvýšil a Oscar za cizojazyčný film byl asi zasloužený, ale pravděpodobně si toto dílo už v budoucnosti znova pouštět nebudu. U mě za 70%. (01.10.2009)

UNAVENÍ přímo volají po srovnání s vynikajícím Karovým ruským filmem pěrestrojkové éry VČERA BYLA VÁLKA. V obou případech se pohybujeme ve světě trockovských "rudých samurajů", ale zatímco v prvním případě se jedná o mimořádně zdařilou mikrosondu ze života historické osobnosti, osobnosti občanské války, člověka silného i slabého svou naivitou, v druhéím jsme svědky šiře založeného poutavého "školského" pohledu tehdejšího mládí budoucí MLADÉ GARDY či legendární Zoji Kosmoděmjanské. Jeho protihráč je postavou neméně tragickou stejně jako hlavní ženská postava, generálova choť. Zdařilý námět, scénář i režii provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů. O Michalkovovi již byla řeč, Meňšikov svůj nesnadný part zvládá s mimořádnou bravurou a velké uznání si zaslouží i skvělá litevská herečka Ingeborg Dapkunaite stejně jako krásná holčička Naděždy Michalkovy; její naivita a civilismus projevu spolu s dětským půvabem jí dávají neskutečnou působivost; na malém prostoru se k velkému výkonu rozehrává i vynikající ruský herec Vjačeslav Tichonov. Ve své době to bylo dílo otevírající další a další z bolestivých ran deziluzí o režimu, který proklamoval slunce, z nějž se rodily mučírny Lubjanek a koncentrační pracovní tábory gulagu. Název díla je symbolický: letní slunce je i sluncem iluze a sebeohlupování (jak skvěle ve svých vzpomínkách zaznamenala Naděžda Mandělštamová). Rok 1936 je prvním rokem moskevských procesů, zrůdných stalinských zločinů na Rudé armádě, hlavní příčině slabosti sovětskoruské moci v hrozném roce 1941 Velké vlastenecké války. V UNAVENÝCH zřejmě Michalkov nejen režisér, ale i herec vytvořil jedno ze svých největších děl, na němž jako spoluscénárista participoval i jeho nevlastní bratr Andrej Končalovskij. (22.06.2011)

Propletenec vztahů, starých křivd, pomsty a nelidskosti. Můj osobní názor je, že jediný důvěryhodný obraz totalitního systému dokáží vytvořit pouze v té zemi, které se týká. Jako např. těžko někdo natočí lepší obraz posledních Hitlerových dnů, než Němci v Pádu třetí říše. Nikdo z venku kdo to zná jen zprostředkovaně, nikdy nevystihne skutečný život lidí uvnitř. P.S. Je to nošení dříví do lesa, ale Michalkovova souhra s jeho dcerou je fantastická. (20.10.2005)

Nejsem si ani trochu jistý, zda jsem všechno pochytil. Myslím, že ne, ale rád si to nechám dovysvětlit, abych mohl přihodit i tu poslední hvězdu, jelikož ač jsem se trochu ztrácel, Unaveni sluncem se mi ohromně líbilo. Popisky k filmům nečtu a tak jsem první půl hodiny nechápal, v čem a kde je ta výjmečnost...ale měl bych být trpělivější - je tam. (07.10.2013)

Najlepsi film charizmatickeho rezisera a herca Nikity Michalkova! A neuveritelny herecky vykon Michalkovej dcery, vtedy len 5rocnej Nadezdy (v porovnani s nasim oskarovym Koljom). Samozrejme, niektore sceny skor vyzeraju ako nejake domace rodinne video, ale velmi autenticky vystihuju uvolnenu atmosferu pokojneho a bezstarostneho zivota na ruskom vidieku v 30tych rokoch. V priebehu filmu pozorujeme len okrajovo naznaky zacinajucej stalinistickej absurdne posobiacej propagandy, kultu osobnosti a teroru, aby nas to na konci v plnej miere totalne ohromilo. Ja by som velmi ocenila, keby sa v nasich televiziach aspon raz za tyzden odvysielali podobne kvalitne ruske alebo ine zahranicne filmy, namiesto tolkych podpriemernych americkych brakov! (30.04.2015)