Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)

Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla. (12.12.2010)

film podle mého gusta. Trocha perverze a dekadence v hedvábné záplavě kvalitního umění, vlastně hodně perverze a dekadence... Ovšem naprosto strašlivý dabing trapné TV Prima strhává zážitek do hlubin obskurních paskvilů. Veselý tón Zlatuš kdysi Demižónové Adamovské v situacích vážných mě fakt sral, ale její vášnivé vzdychání mě sralo ještě víc. (01.09.2008)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)

Kus, který mě nemilosrdně přibil v kině do křesla, a donutil mě zírat bez dechu až do konce. Fascinující mistrovská orgie. Velká filmařina po všech stránkách. Šokující, ale pravdivé. Bizarní, kruté, ale ze života. Tenhle film je povinnost. [Jen tak na okraj: Díky "Kuchařovi" se seznámili mí dva oblíbenci, Helen Mirren a Charles Bukowski. Buk si totiž na nějaké hollywoodské party všimnul Helen, a hned na ni pokřikoval: "Tak co, jak bylo v tom mrazícím boxu?" Helen byla posledním člověkem, se kterým Bukowski zachlastal.] (23.07.2006)