Postel

V době uvedení do kin musela Postel působit jako zjevení a o to více, že necílila na běžného diváka. Je to vysoce umělecký film tepající do ženského feminismu i mužského šovinismu s kupou originálních nápadů a hříček. Hlavním hrdinou je obyčejný muž, žijící od dětství obklopen výhradně ženami hledající co je to ten mužský svět a zjišťující, že už asi neexistuje, že zanikl a muži již nejsou těmi, kteří dříve ,,nosili uniformy a pili kávu bez pěny''. Z tohoto jej nevyvádí ani dospělost kdy naopak tápe ještě více ve snaze pochopit. Postel je zajímavým mikroskopem nahlížejícím do vztahů mezi muži a ženami a tak trochu konstatuje, že muži dneška zdegenerovali. Že jsou jakýmsi nástupnickým druhem vymřelých pravých mužů. Naštěstí však ještě není pozdě a ještě pro ně není úplně vše ztraceno i když ,,plavat proti proudu evoluce nelze'' :-). Řekl bych, že v době kdy ženy s vážností diskutují zda bude muž místo nich na mateřské, nebo zdali jde muže rozkojit - je tenhle film ještě aktuálnější než kdy jindy. Ženy v mnoha ohledech dohnaly muže a jsou jim nyní ve všem téměř rovné a už primárně nepečují o teplo rodinného krbu a potomstvo. Dnes střílí z tanků, řídí bagry, pilotují raketoplány, zatýkají zločince... Jenže z nějakého důvodu či něčího záměru zkrátka pro pokračování lidského druhu musí stále být matkami. Stále jsou ženami a buď jak buď mají-li děti, jsou na nich ti malí závislejší než na otcích. A zde nastává problém. Emancipovaná žena matka - kojící, peroucí, vařící a k tomu nově řídí zeměkouli najednou nějak nemá čas pořádně na nic. A tak požaduje, aby muž zastal část její obsáhlé práce (kterou si ovšem na sebe navalila sama), aby jí pomohl a ulevil. Nechce však pomoci s nově nabitým zábavným a těžce vydupaným řízením zeměkoule, ale s ženskými pracemi. A tak nejeden překvapený a leckdy i náhlými požadavky vyděšený muž naprosto nepřipravený na tu ženskou ofenzivu musí řešit problémy, které jeho otec nemusel, nemluvě o jeho dědech a pradědech. Zatímco ženy měly na svoji emancipaci více než sto let, po mužích se chce během posledních dvou dekád aby se ihned přeorientovali a aby se ihned přizpůsobili. Jenže mužský svět je složitější než si ženy myslí. I já sám si občas doma říkám, kde vlastně je ta hranice z níž už v rámci kompromisů nehodlám ustoupit ani krůček...?! :-) Ženy nás chtějí jiné. Originální, chlapské. Zároveň se nás ale snaží předělat k obrazu svému a chtějí abychom je chápali. Pokud se to nakonec některé podaří, nenastává vysněná harmonie, ale nuda. Proto pokud vám nehrozí, že vás zavřou, utíkejte hlava nehlava. Jen nečekejte, že ten váš poslední velký útěk bude úplně definitivní! :-). Postel je těžko uchopitelná snová surrealistická záležitost s neskutečně krásnou kamerou. Igor Luther je frajer ! Postel nesedne každému, pokud ji však dáte šanci byť jen zaměřením se na jednotlivé epizodky, uvidíte že v ní nakonec tu genialitu a zalíbení najdete. A jestli je něco v Posteli geniální, je to hudba. Ta je mistrovsky složená z vážné hudby jíž dominuje Bizetovo flétnové Entr'acte z Carmen. (Mimochodem moje zamilovaná skladba). Od nyní ji budu mít asi navždy spojenou se scénkou na pláži ! :-). Dávám za 5 chloupků Těreškovové. * * * * (03.05.2017) (méně) (více)