Life with Jester
Obsahy(1)
V roce 1989 jedenadvacetiletý iniciátor studentských protestů, dnes čtyřicátník, který má za sebou životní zvraty, výhry i zklamání. Jakuba Špalka pohání vpřed a zároveň pohlcuje posedlost divadlem. Jeho dům za Prahou se postupně plní kulisami a kostýmy, Jakubova žena a dvě dcery z něj však odešly. Za dveřmi čeká nový začátek a jedno z nejtěžších rozhodnutí vůbec. Film o hledání rovnováhy mezi svobodou, odpovědností za druhé a uměleckými zásadami přibližuje 23 let života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (15)
Dokumenty Třeštíkové mají velký zvuk a není divu :). Do té doby jsme nevěděla o panu Kašparovy nic a film uměl pěkně člověka provést životem známého herce, který pořád zkouší a zkouší žít divadlem a zároveň žít s partnerkou a někdy je moc těžké souznění s uměleckou duší zapálenou pro "bláhovou věc " :) ... ()
Oproti "předrecenzentům" mne téma odlišného pohledu na zásadní věc mezi Jakubem Špalkem a jeho partnerkou zaujala z celého dokumentu nejvíc - že je hlavní protagonista hodně zaujatý svou prací, to jsem tak nějak tušila a věděla z jiných zdrojů a tudíž mne to nepřekvapilo. Zato téma "dát či nedat" ve mne rezonovalo několik dní... ()
Ačkoli má být dokument o vztahu Jakuba Špalka k divadelní společnosti, kterou na přelomu 80. a 90. let založil (k čemuž odkazuje i samotný název filmu), je spíše o tom, jak mu divadlo "komplikuje" rodinný život, jak je oddán věci, jak divadlu obětuje naprosto vše, aniž by něco detailního z Kašpara jako takového ukázal. Těžko bych ale mohl Třeštíkové tuhle uměleckou volbu vyčítat (i vzhledem k výmluvnému konfliktu, který ve výsledném filmu zůstal, po němž následovala několikaletá pauza v natáčení). Stejně jako u Lavičkova časosběru i zde jsou nejsilnějšími momenty ty, kdy jsou vidět na Špalkovi drobné nuance v chování a názorech, kdy se z nejdříve odhodlaného, zapáleného a i arogantního a egoistického člověka, který v lecčems upřednostil divadlo před rodinou (včetně inkriminované a hodně diskutované transplantace ledviny), postupně stává více smířlivým, životem opráskaným jedincem hledající životní jistoty a rodinné zázemí (a připouští darování ledviny své partnerce). Holt sledování uměleckých osobností bývá obvykle zajímavější (narážka na tebe Soukromý vesmíre). ()
Jakub Špalek byl idolem mého mládí, hodně se mi líbil, chodili jsme na něj do Celetné. A pak jsem ho hodně let neviděla a pak až v tomto dokumentu, kde se najednou přede mnou objevil úplně jiný člověk. Unavený životem, bez jiskry, no řeknu vám, stárnutí jak naše, tak našich idolů není nic příjemného ke koukání. I když paní Třeštíková odvádí dobrou práci, jako vždycky.... ()
Už jenom trefit se volným časem když v kině jde něco tak ojedinělého jako dokument ! Trošku povinnost pro příznivce divadla obecně a spolku Kašpar zvlášť. Špalkova absolutní zaujatost svým životním projektem, divadelním souborem. Nemožnost skloubit profesní a rodinnou stránku života do čehosi jako základní harmonie. V dokumentu mi vadí nadměrná akcentace revolučního období, kdy podobná euforie až snad posedlost byla všeobecná a nikoliv specifická pro Jakuba. A potom poslední záběry, kdy už pomalu není jasné, jde-li o dokument o Jakubovi nebo jeho ženě Evě. Naopak postrádám více z protagonistova pracovního prostředí, které je evidentním a přiznaným středobodem jeho aktivit. V každém případě příběh muže, který pro splnění svého snu obětoval mnohé a ve středním věku smířený lituje máločeho a jde dál. ()
Reklama