Zloději kol

Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. (25.08.2008)

Příznačně až do momentu, kdy vylepuje plakát hollywoodského filmu, jako kdyby Antonio sám byl hrdinou pohádky z továrny na sny. Za prostěradla utrží skoro přesně tolik peněz, kolik potřebuje ke koupi kola, první pracovní den začíná rodinnou idylkou... teprve krádež spouští jeho bloudění v kruhu. Nevšímavost, sociální rozdíly, bezmoc (jednotlivce i institucí). Tvůrci přitom neustále zdůrazňují, že protagonistův osud není ojedinělý, že je pouze jednou ze stovek obětí nefungující společnosti (např. skličující množství jiných jízdních kol). Východisko pro něj neexistuje. Být film natočen v Hollywoodu, nejspíš si hrdina v závěru uvědomí, že jsou i důležitější věci, o něž člověk může přijít. Jsou, ale jaká je to útěcha, když nemáte žádné nadějné vyhlídky? 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Radko, Exkvizitor (01.08.2006)

Film mapující italskou společnost poválečných dob, což rozhodně nebyla doba, kde by byl čas na řešení morálky. Prostředí je krásně depresivní. Hudba ještě více. Zahráno bylo vše uvěřitelně. Téměř jsem se nenudil. Film lze rozhodně považovat za přínosný, ačkoli nám nesděluje něco nečekaného. Na více, než na slabé 3* to však rozhodně nevidím. O nějaké genialitě skutečně nemůže padnout ani slovo. (11.12.2012)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)

Před pár dny jsem viděla klasiku Řím, otevřené město, jiný film z řad italského neorealismu. Chtěla jsem proto zhlédnout i dalšího zástupce tohoto stylu a udělat si lepší obrázek. A taky jsem si chtěla odškrtnout další klasiku ze seznamu. Musím říct, že Zloději kol mě nebavili tolik jako právě Řím. Opět chválím styl, realističnost, možnost vidět chudobu poválečné Itálie a dopad oné chudoby na obyčejné lidi. Ovšem příběh mě nezaujal tolik, jak jsem si myslela. Někdy od poloviny filmu mi navíc začal lézt na nervy hlavní hrdina, což výslednému dojmu taky moc nepomůže. Neříkám, že je to špatný film, to rozhodně ne, naopak, je to pravověrný zástupce neorealismu se všemi klady, které se k němu váží, ale když vám film neodsýpá, nelze dát větší hodnocení, byť je to klasika jak se patří. (17.04.2012)