Umělcova smlouva

Krásný ironický film, kde se mladý malíř Neville (arogatně dobrý Anthony Higgins) nejdříve vysmívá šlechtě a snaží se jí ponižovat, aby pak byl na konci jejími představiteli zavražděn. Neboť při jeho práci na 12 kresbách honosného sídla rodiny Herbertů, přichází na stopy po vraždě pána panství. Objednavatelkou zakázky je madam Herbert (Janet Suzman), která ve smlouvě souhlasila, že bude mimojiné malířovi po vůli. Stejnou smlouvu uzavře i s její dcerou, madam Talmann (mladičká Anne-Louise Lambert), a to na její přání. Ale všeho se zmocňuje s určitou mírou arogance a opovržení se kterým pohlíží na vyšší třídu. Zvláště, když si dobírá dva žraloky v domě, Pány Talmanna (Hugh Fraser), který se jen třese na dědictví, Noyese (Neil Cunningham), který zase nemůže pánovi panství zapomenout, že paní Herbert měla být jeho ženou. A když se malíř odhodlá pokusit zachytit stopy po vrahovi, sám umírá semlet tou společností, kterou tak svědomitě pohrdal. Výborná byla postava blázna, který ze sebe dělal sochu (Michael Feast). Zábavný film o dekadenci, aroganci, umění, sexu a vraždě. (03.01.2010)

Utlučen kulometnou palbou mnohosmyslných dialogů, zahlušen sebevědomými Nymanovými variacemi, ohromen groteskní výpravou, pobaven živou sochou, smířen s tím, že místo o řešení vraždy se hraje jen o troušení klíčů, místo zápletky se naznačuje mocenská přetlačovaná a místo emocí se blazeovaně kyne, nenašel jsem si pro sebe žádné pojivo, které by dalo té hromádce rafinovaných a často i půvabných jednotlivostí nějaký celistvý tvar. Buď tentokrát Greenawayovi intelektuálně nestačím, nebo se mě snaží utáhnout na vařené manýře bez náplně. (12.09.2016)

Umělcova smlouva mi svým stylem a atmosférou poněkud připoměla slavnou Zvětšeninu. Samotný děj není příliš podstatný, ale právě atmosféra šlechtického sídla a společnosti, která jej obývá, se všemi drobnými rozpory, vášněmi a intrikami, spolu s výtvarnou stránkou filmu je tím, co na filmu Petera Greenawaye upoutá. Režiséra zajímá psychologie postav, vztah dominance a podřízenosti, který se může pod tlakem okolností měnit a překonávat společenské konvence. Snímek si vychutnají příznivci historie a výtvarného umění, ono už pouze sledovat vznik jednotlivých grafik a proces tvoření, který ho doprovází, je pastvou pro oči. Samotná pointa příběhu není tak nosná a za historickou detektivku bych film neoznačil. Je to spíš tragikomedie se spoustou dekadentních prvků v chování hlavních hrdinů. Celkový dojem: 75 %. (11.07.2008)

Mám pocit, že jsem si z tohoto filmu odnesla něco úplně jiného než ostatní. Ano, kostýmy a hudba a anglický venkov byly fajn, ale nějaký hlubší skryté významy mi z toho unikaly. Dlouhé dialogy plné narážek jsem vůbec nestíhala sledovat. Přesto se mi Umělcova smlouva ve chvíli, kdy jsem zjistila kdo je ve skutečnosti ovládající a kdo ovládaný, a skutečná zápletka se začala tak nějak ukazovat, začala opravdu hodně hodně líbit. Na co jsem se ale během sledování filmů těšila nejvíc, byly scény s chlapíkem - sochou. Viděli jste v jiném filmu podobného žánru něco tak absurdního?? (14.12.2008)

Takové intelektuální obžerství, kde postavy celou dobu vedou kašírované dialogy plné skrytých významů, metafor, hyperbol, elips a dalších kuželoseček, přitom samotný příběh by se dal shrnout do dvou vět. Něco takového bych si dovedl představit na divadle nebo v rozhlasu, ale ne v kině. Zdaleka nejlepší na celém filmu je malebné prostředí anglického panství a hezká barokní hudba Michaela Nymana. (30.06.2004)