Charakter

Film o nestvůrách. Ale krásně udělanej. Pocit hnusu se vztahuje i na syna. Nemám pro tento typ lidí pochopení. Jestli tedy vůbec existují. Já nikoho podobného v reálném světě neznám. Snad mu to nezměrné bohatství, které na konci podědil, přineslo štěstí. Snad si pořídil pěknou knihovnu. Jestli jsem si dobře všimnul, tak ho nic jiného nerozechvívalo. Hrozná prázdnota. Ani si to nechci představit. (08.05.2014)

Film, který rozhodně stojí za zhlédnutí, byť musím podotknout, že je třeba se na něj obrnit dávkou dobré nálady. :) Už jen název filmu společně s jeho obsahem nás nutí přemýšlet nad tím, o kom je vlastně řeč a s jakými charaktery se můžeme ve snímku setkat. Hlavní hrdina je příkladem nešťastného člověka, kterého poznamenalo jeho špatné rodinné zázemí. Snaží se dokázat, že jednoho dne může být úspěšným jedincem, na kterého začnou být pyšní ti, od kterých si to nejvíce přál... V ten stejný moment ztrácí šanci si své osobní štěstí vystavět na reálných základech, které mu jsou nabízeny, a ke kterým, jako by byl právě díky této touze po uznání slepý. (18.01.2017)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)

Tento film mě, pár let zpátky, zavalil pozitivní emotivní vlnou....jednu dobu můj nejoblíbenější film vůbec.....nic jsem o něm nevěděl a byl jsem převálcovanej a jsem trochu i doteď , přestože je to minimálně deset let, co jsem viděl tento už kultovní film.....dávám si ho do dvacítky nejoblíbenějších filmů!!!!!!!!! (23.07.2009)

Potřeboval bych roky humanitních studií, abych dokázal přesně popsat pocity z tohoto filmového zážitku. Viděl jsem kdysi i v kině, občas si doma připomínám. Je to čistá psychologická práce, psychoanalýza a tak trochu i psychopatie a je to hutný film jak svou atmosférou, tak kvalitami scénáře. Hluboce se vryl do duše jako hrubý vryp, který se nedá vybrousit, zůstává natrvalo v hlavě a v duši. Rozšiřuje obzor o umělecký rozměr, který nemá moc alternativ nebo obdob, pokud nějaké. (02.12.2021)