Charakter

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy. (28.07.2017)

Odteraz si už budem dávať na oscarové cudzojazyčné filmy naozaj pozor, pretože tie majú obrovské čaro! Skvelý príbeh v bujnou atmoškou o nevídanom vzťahu otec vs. syn, ktorý je postavený hlavne na výbornom scenári (retrospektívne podanie je vždy umenie natočiť dobre), hudbe a samozrejme príjemných nehollywoodskych hercoch. 80%. (14.11.2006)

Skvelý film s dobrým dejom a hlavne pointou. Na konci filmu Jacob číta list ktorý mu zanechal jeho otec. Po celý čas filmu sršala z Drevenhavena nenávisť voči svojmu synovi a vlastne nikdy pre neho žiadne dobré slovo nemal a počas celého deja mu hádzal polená pod nohy aj keď mu nepriamo možno aj chcel pomôcť ale v úplnom závere filmu ak dočítal list, starý sa v ňom podpísal ako OTEC. To bol pre mňa najsilnejší moment z celého filmu.Ešte spomeniem skvelú hudbu.Dávam 4. (17.09.2009)

Můj milovaný filmový klenot, který jsem si soukromě zařadil po bok takovým veledílům jakým je Kmotr. Souboj mladého Jacoba s démonickým Dreverhavenem mě jednoduše strhl. Aby taky ne, když herecké výkony, režie, kamera, hudba, vynikající výprava, atd. tady šlapou v dokonalé harmonii. A ten konec. Ou, yes!!! (30.10.2011)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)