71 fragmentů chronologie náhody

Nestor intelektuálních filmů Michael Haneke předvedl možná to nejlepší právě ve své (u nás) méně známé trilogii o smrti (71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls, Benny's Video, Der Siebente Kontinent). Přiznám se, že jsem musel film shlédnout dvakrát po sobě, protože jelikož jsem o obsahu nic nevěděl, při první projekci mi až do konce zůstával smysl Hanekeho formálního přístupu přinejmenším neprůhledný (oproti Pianistce, kterou jsem viděl krátce před tím je to trochu jiná káva). Chladným záběrům bez špetky dramatizace, jenž připomínají spíše náhodně sestavenou koláž záznamů průmyslové kamery, které sledují (nedá se říci, že něco vypráví – jenom nezúčastněně sledují) fragmenty z života několika postav, dává konečný a plný význam finální scéna, ke které je film režisérem posouván (nebo spíše jsou k němu posouvány jeho aktéři bez vlastního přičinění). Naprosté oddramatizování snímku připomíná více autopsii než film – chladný jako chirurgická ocel. Suma: jeden z nejlepších filmů o násilí, jaký jsem viděl. (08.03.2004)

Dnes, po dvaceti letech jsou televizní zprávy naprosto stejně (ne)zajímavé jako tehdy. Co se ale za nimi skutečně skrývá, to nám televize nepoví, to nám poví až Haneke. A tak se na "aktuální" zprávy dívejme s odstupem dvaceti let, nebo si je nechejme převyprávět Hanekem – ušetříme tak čas a dostane se nám hlubšího pochopení. Hanekeova chronologická koláž skládající se z 71 tyčinek mikáda (viz Artranův **** komentář o dvou větách, které sedí) staví za sebou (pozor žádná juxtapozice) různé paralelní osudy jako mávání motýlích křídel. Nevíme sice, co se vztahuje k čemu, ale jejich souvislost je zřejmá. V dnešní době, kdy se stalo "bezdůvodné" střílení do lidí zvláště oblíbené, už (po Hanekeovi) sotva můžeme říct: "To byl zasejc nějakej trotl (nebo vídeňský teprt)." Nicméně ti, kteří mají kromě pistole ještě nějaký ten křižník a pár vrtulníků, dokáží způsobit mnohem větší masakr. Ale to Haneke ve svém filmu rozhodně nezamlčuje. (16.10.2015)

ten názov je 1) skvelý, 2) výstižný; ten film je 1) hanekeovský, 2) mrazivý; pre mňa osobne sa najviac ráta to, že dokázal 1) absolútne pohotovo zareagovať na udalosti a natočiť (nielen na vtedajšiu dobu) aktuálny a dôležitý film/výpoveď, 2) dokázal to zasadiť do tak širokého kontextu, čo však nijako nezovšeobecňuje a nebanalizuje jednotlivé konkrétne, drobné osudy/príbehy; okrem mozaiky jednej tragédie urobil aj vitrážové okno sveta zmietaného tragédiami rôznych akostí; (18.03.2012)

71 fragmentov chronológie náhody a Siedmy kontinent sú presným opakom toho, prečo som ako dieťa prepadol filmom. Nulová obrazová poetika, gradovanie príbehu či emócie. Žiadne farby ani tóny. Iba mechanické - hoci intelektuálne brilatné - filozofovanie nad hnusom či nevyspitateľnosťou sveta, úmyselne bezcitne poskladané zo statických, niekedy úmorne dlhých záberov. Bezcitne zostrihané úmyselne, pretože Haneke je rebel a nechce diváka manipulovať tým, čo robí filmy príjemne stráviteľnými (strih) či emocionálne pôsobivými (hudba). (02.06.2017)

Už dlho ma žiaden film tak nenaštval, ako tento. Pritom viem, čo je fragment, poctivo vykonávam defragmentáciu disku počítača a nie som úplný pako. Ale vybrať viac-menej náhodne nejaké klipy z televízneho spravodajstva, doplnené ukážkami z nejakých nezrealizovaných filmov, všetko to pospájať necitlivými čiernymi strihmi a predhodiť to divákovi nech sa v tom preberá, to zaváňa neúctou k divákovi, u mňa až pocitom urážky. Celý život ma zaujímali nové vlny a prúdy v kinematografii. Ale nie každá z nich viedla k nejakému zmysluplnému cieľu. Tento film je toho dôkazom. A to ma pritom Haneke pred krátkym časom nadchol svojimi Funny Games. (18.09.2010)