Jako nikdy

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80% (12.09.2013)

Komorní snímek, kterému by paradoxně prospěla ještě větší komornost a především neklouzání po povrchu. Odcházení, pravá tvář lásky, vztah otec syn... No, nakousne se toho mnoho. Většinou ovšem zůstane pouze u toho nakousnutí, byť jednoho každého chutného. Ovšem raději bych sice méně soust, ale o to vydatnějších. Nerozpínat to postupující stopáží na další postavy a naivně nahlížet na nadčasová témata, ale zůstat na ploše netradičního vztahového trojúhelníku Karla - Vláďa - Jaruna, tak to by bývalo bohatě stačilo. (16.09.2013)

Jedno je isté: fakt už nikdy. Ja nič proti Schmitzerovi, veď Sovákovi ako syn v Marečkovi sekundoval celkom dobre a Kroupa mladší bol fakt vůl, ale tie výkriky to je na českého leva? Jedine, že by platilo to slávne "ze lva se stal pejsek". Vyrušoval ma nenormálne a jeho osud som mu až hanebne prial no. Jedine na Pidrmanovú sa dalo pozerať. Ale len pozerať. (22.11.2023)

Mám ráda Jiřího Schmitzera a vážím si jeho herectví, ale v tomto snímku mi přišel trošku jako rekvizita.. Bohatě stačilo jen to jak "nemocně" vypadá a prohodit pár kousavých poznámek.. Holky si to zase herecky vynahradily a na Petru Špalkovou a Taťjanu Medveckou se hezky dívalo.. Mrzelo mě, že nám film ukazuje příběh, nikoli jeho podstatu.. Navíc přikládá do kotlíku více postav, než by bylo třeba.. Hodně mi připomínal mnohem silnější díl seriálu "Soukromé pasti" s Bartoškou, kde se řešila eutanazie, tady šlo spíš o vztah dvou rozdílných žen, které spojuje jeden umírající muž.. Hlavní téma příběhu asi je, jak mladá, relativně pohledná a živá žena může milovat a zůstávat s nerudný, nevzhledným, nemocným a starým mužem - budete se divit, ale tohle chápu, jen nám to film bohužel hlouběji nezdělil.. Další linií je vztah bývalé a současné milenky, které spolu dokáží díky muži vcelku civilizovaně vycházet.. Vztah manžela, který toleruje své ženě pečovat o bývalého milence.. Vztah syna k nenáviděnému otci na smrtelné posteli.. Rozhodně zajímavé téma, které stojí z zpracování! (06.02.2014)

Není těžké umírat. Těžké je... a taky natočit o umírání film. Je zvláštní, jak tenhle po všech stránkách depresivní film vyznívá - veskrze pozitivně. Všechno zlé je prostě k něčemu dobré. Kromě neuvěřitelně uvěřitelného Schmitzera a precizní Medvecké mě ale dostala Petra Špalková, která je tu neskutečně sexy a celou dobu (nejen v rybníku) ji to úžasně sluší. (25.01.2015)