Jako nikdy

Příjemné rozšíření žánrového spektra české kinematografie s metaforickým potenciálem a vysoko aspirující výpravou, která udržuje do značné míry atmosféru filmu. V detailech zahrané drama, zasloužená velká role pro P.Špalkovou, vysoký standard J.Schmitzera, i po dlouhých letech slušně přihrávající Medvecká. Líbila by se mi větší péče o dialogy a temporytmus a tím více jiskření hlavních postav, o vyrovnanost vedlejších rolí, stylové souznění s Janáčkem a jemnější přístup některých filmařských profesí. Film, který má pro mě díky vnitřnímu humoru určitý osobní zásah a na který se bude možné beze studu podívat i po letech, ovšem netřeba nosit nos moc nahoru. 3-4* (17.09.2013)

Pro mne jedno z nejzajímavějších překvapení.... předchozí hodnotitelé tady kritizují hlavně rozvleklost filmu a nedokončenost určitých "nakousnutých" témat, ale právě o tomhle si myslím, že o tomhle to celé je. Simuluje spíš výsek života (a smrti) několika postav a v tom je jeho zajímavost. Vždyť kolik z nás zažije příběh "jako s filmu", rozdělený pečlivým scénářem na expozici, zápletku, katarzi, rozuzlení a závěr, nebo jak se všechny ty peripetie jmenují. Většina úseků našich životů se spíš podobá nedořečeným útržkům, změti zajímavých začátků, po nichž většinou nepřijde pokračování a dotyční vám sejde z očí a po čase z mysli (a už se nikdy nedozvíte, jak dopadli) a někdy se zas napojíte na chvíli doprostřed rozehrané hry a vztahů jiných lidí a ta chvíle vás může ovlivnit - nebo taky ne... Dámy Medvecká a Špalková a pánové Schmitzer a Němec mi prostě přišli svým chováním (i slovníkem!) jako moji obyčejní sousedé, kterým jsem naprosto rozumněla jejich snahu postavit se tomu, co jim život nadělil. Aneb, jak by řekl Kurt Vonngtut: HAJ HOU! (30.07.2016)

Hloubavé myšlenky pokroucené prapodivnou psychologií a slibně drásavé téma zničené pochybnými hereckými výkony. Nic proti Schmitzerovi nebo Špalkové, kteří svoje party doslova dřou, ale když na jednu poctivě odvedenou scénu připadnou dvě ukřičeně odcizující, nemám moc kde brát. Producent Ondřej Trojan se po projekci nechal slyšet, že se podařilo stvořit něco, co se v tuzemsku těžko hledá, ale na světových festivalech je toho hodně - tedy dobře natočené drama o smrti a umírání. Já ho ale v těch desítkách zbytečně unavujících záběrů na sklenice, kola a krajinu nenašel. (16.09.2013)

Skutečně bych chtěla vidět lidi, kteří se ze všech sil starají o umírajícího člověka, který jim neustále sprostě nadává a chová se k nim odporně. U přítelkyně by se to ještě jakž takž pochopit dalo, ale u cizí ženy, co má doma vlastní rodinu, kterou zanedbává? A u syna, o něhož se umírající nestaral, a který si nastěhuje k otci do domu i přítelkyni a té nechá nadávat taky? Petra Špalková hraje postavu, které by každý člověk po pěti minutách raději urval hlavu, než by ji poslouchal a ne ji ještě ke všemu pomáhal! Úplně neuvěřitelné chování postav a taky neuvěřitelně nudně natočené. (22.02.2015)

Obsahuje SPOILERy. Dle mého soudu by měl každý snímek zanechat v divákovi nějaký dojem. Buď pozitivní, negativní a nebo nějaký jiný. Ale smutek z toho, že umírá Jiří Schmitzer alias Vladimír Holas se nějak nedostavil. Celou dobu jsem si říkala - proč se vlastně na tenhle film díváš, když ti nic neříká? Jednoduše mě akorát zajímalo jak se s tím vyrovná postava Karly, která kromě toho nemocného budižkničemu neměla vůbec nikoho. Nějakým svým nezkušeným způsobem trochu chápu ženu, která když přijde o dítě, tak cítí prázdnotu a potřebuje ji něčím zaplnit. Ovšem by mě ani ve snu nenapadlo, že by to měl být starý nemohoucí a mrzutý chlap. Konec? Naprosto nesmyslný a trochu nucený. Jednoduše řečeno - kategorie psychologický se mi tam nehodí podobně jako nedokážu uvěřit, že Schmitzer je syn pana Sováka. (01.02.2014)