Jako nikdy

Někdo nanáší štětcem barvu na plátno v rámu, jiný maluje příběhy na plátno filmové. Další lidé ten příběh prožívají v kině a někteří z nich pak k tomu napíšou své komentáře. A všichni společně plašíme smrt. Je to přece tak důležité. Žít i po smrti, aspoň ve vzpomínkách jiných lidí. (Vzpomínám si, jak můj syn kdysi u moře udělal bosýma nožičkama stopy v písku a potom zaraženě koukal, jak písek spláchla vlna a všechny jeho stopy smazala. Dnes je mu pět let a nedávno se mě poprvé zeptal, jestli mu někdy umřu. Někdy věřícím lidem tu berličku náboženství šíleně závidím...) Jako nikdy je film k rozjímání, ne pro zábavu (sledovat umírání, to je nuda, že?) Nečekali jste doufám nějaké veselé Klepání na nebeskou bránu. Já tedy ne. Ovšem Jiří Schmitzer, to je pan herec. A taky folkový zpěvák. Jo, já vím, na FILMOVÉ databázi nemají písničky co dělat... Tak tady ji máte: Kaluž. Její závěr: "A je mi padesát a já už se do kaluže skládám, kdy už mě pohltí, je mi těch padesát a já jenom v duchu klidně hádám, kolik mám do smrti...           Teče voda, teče strání a suchý list plave na ní, teče voda, teče strání, sám sebe se ptám, jak ta voda strání pádí, nezastaví ji sto kádí a ten list, co plave na ní, nejsem-li já sám ..." (19.09.2013)

Souhlas s komentářem Eleanor05. Chování postav mi přišlo těžce nelogické a za čarou, v podstatě se všichni chovají divně, a po divákovi se chce, aby s nimi soucítil. Navíc Petra Špalková zde hraje otřesně - když zrovna neukazuje kozy, tak jejím psychologickým etudám na téma "jsem zlá alkoholička, protože jsem dala pryč dítě a nevěděla jsem, jak ze vztahu utéct" věřím asi podobně jako motýlu Emanuelovi, když šel na mák. Co mi to chtělo říct? O obrazech to moc není, možná o nějakém zacyklení (otec, syn a možná - časem - stejná milenka, která zas nebude mít jak utéct?), ale co tam dělá ta samaritánská sousedka, která kašle na vlastního manžela? Je snad věřící, sebemrskač, nebo co? A Schmitzer většinu času proleží v posteli a chrchlá. Navíc nuda až na půdu. Zmatené střihy (např. záběr na Schimtzera v posteli, a najednou protizáběr na někoho v kuchyni, a nemají ty dva záběry spolu nic společného, jen matou) a děsivá hudba - jak se ozvaly ty smutné smyčce, vstávaly mi chlupy hrůzou po těle. Navíc některé záběry jako by nevěděli tvůrci, kdy ukončit. Někdo odjede autem, a my sledujeme postavu, které se s řidičem loučila, jak ještě chvilku jde po silnici. Strašný film o ničem, jen o pokřivených a podivných lidech. Bez jakéhokoliv pábitelství. (23.06.2019)

Příjemné rozšíření žánrového spektra české kinematografie s metaforickým potenciálem a vysoko aspirující výpravou, která udržuje do značné míry atmosféru filmu. V detailech zahrané drama, zasloužená velká role pro P.Špalkovou, vysoký standard J.Schmitzera, i po dlouhých letech slušně přihrávající Medvecká. Líbila by se mi větší péče o dialogy a temporytmus a tím více jiskření hlavních postav, o vyrovnanost vedlejších rolí, stylové souznění s Janáčkem a jemnější přístup některých filmařských profesí. Film, který má pro mě díky vnitřnímu humoru určitý osobní zásah a na který se bude možné beze studu podívat i po letech, ovšem netřeba nosit nos moc nahoru. 3-4* (17.09.2013)

Komorní snímek, kterému by paradoxně prospěla ještě větší komornost a především neklouzání po povrchu. Odcházení, pravá tvář lásky, vztah otec syn... No, nakousne se toho mnoho. Většinou ovšem zůstane pouze u toho nakousnutí, byť jednoho každého chutného. Ovšem raději bych sice méně soust, ale o to vydatnějších. Nerozpínat to postupující stopáží na další postavy a naivně nahlížet na nadčasová témata, ale zůstat na ploše netradičního vztahového trojúhelníku Karla - Vláďa - Jaruna, tak to by bývalo bohatě stačilo. (16.09.2013)

Tak takhle nějak to prostě v životě chodí. Ztrápeni zákeřnou nemocí a bolestmi si často vybíjíme zlost na našich nejbližších... Tohle určitě není film pro každého, na mě ale silně zapůsobil. A to nejen proto, že Jiří Schmitzer tady vypadá, jako kdyby opravdu umíral. Roli nerudného, svérázného malíře, kterému se nikdo nedokáže zavděčit, ztvárňuje naprosto nepřekonatelným způsobem, až z toho mrazí. Velmi přesvědčivé herecké výkony ovšem podávají také Petra Špalková a Taťjana Medvecká. Každopádně se jedná o zdařilou komorní vztahovku plnou trefných situací a dialogů. (75%) (14.03.2024)