Jako nikdy

Áno, môžeme sa radovať, že to nie je také prvoplánové a tézovité ako napríklad posledné Hřebejkové filmy, môžeme sa radovať, že existujú českí herci, čo sa neboja ukázať aj vrásky a svoje zhuntované telo, a že je to po dlhšej dobe český film, pri ktorom sa vám nechce utiecť po štvrtine z kina, ale na druhú stranu treba povedať, že je to iba elegantne natočený midcultík, také poslabšie Šepoty a výkriky a vlastne jasný signál, že Tyc nikdy nevyrastie zo svojej detinskej lásky k tomu typu autorského filmy, aký už nemá najmenší zmysel nakrúcať. Nechýba úzkostlivá sláková muzička, ani klišé o vzťahovom odcudzení alebo motivácie potratom. Kto chce vidieť skutočne brilantný film o zomieraní, nech si pozrie Dresenovú Konečnú uprostred cesty. (13.11.2013)

Každá z postav je v základním lidském rozpoložení pochopitelná, alespoň pro ty, kteří mají osobní zkušenost, a tak je Jako nikdy po psychologické stránce vkusně autentickým náhledem do depresivní atmosféry umírajícího člověka, jehož jednotlivé výlevy zlosti a nenávisti nic nesvědčí o člověku samém jako o jeho pocitu z ponížení a otrávení vší péčí kolem něj. Dobu, která z lidí tahá to nejhorší i to nejlepší, následuje smířlivá nirvána klidu, když konečně zdroj stresu pomine. Ze začátku se film ale zbytečně uchyluje k častě tradici novodobých českých filmů, kdy diváka vhodí do nejasné skupiny vztahů, a část snímku, který by jinak byl o ničem, těží z toho, že se divák musí zorientovat. (17.09.2013)

Optimistický film o zomieraní. Pretože plný poézie, jemnej starej i vhodne zvolenej novej hudby (Visací zámek, Kazety) a krásnych obrazov českej vidieckej krajiny. O umierajúceho sa stará partnerka súčasná aj bývalá. Dočká sa i bonusovej návštevy syna i budúcej nevesty. Isteže sú tam vážne konflikty a nevyriešené veci z minulosti. Keby ich nebolo, šlo by o čistú gýčovitú selanku romantického umierania v záhrade plnej voňavo dozrievajúcich ovocných plodov. Obratne vyriešené príjemné pozeranie na nepríjemnú tému obdivujem a napriek kritizovanej podbiehavosti, údajnej stredoprúdovosti a povrchnosti, som si film ako skvele zrežírovaný druh iluzívnej rozprávky vychutnal. Pretože, úprimne: dnes temer každý umierajúci končí na gumou potiahnutom nemocničnom lôžku, v opatere sestričiek, čo nemajú na nič čas, opásaný infúziami a hadičkami. Príbuzným robí dobre, keď sa môžu nepohodlnej skoromŕtvoly zbaviť jej odvozom do studených a chladných inštitúcií akými sú nemocnice, doliečovacie ústavy, či domovy sociálnych služieb. Protipohľad na inú možnosť, nevzdávajúcu sa kontaktu s umierajúcim, no stále sa života dožadujúcim preto potešil. (14.11.2013)

"Co nespíš, je půl čtvrtý. Promiň, že jsem Tě vzbudila. Čím bys mě vzbudila? Já nevím, asi jak nespím. Jak přemejšlím. To je asi blbost,co?!" --------------------- "Vím proč s Tebou jsem. Někde v Tobě, uvnitř, v hloubce, je ukrytej kus diamantu. I když ho schováváš a zabíjíš, tak já vím, že tam je.." ---------------------"Dáš si čaj? Dám si rum. Hm, a je to rozumný? Ne!.." Áno, ako píše Murro, toto na papieri fungovať nemohlo a ak film niečo zachraňuje, tak sú to herci. Mimochodom, extrémne zle zostrihané. A že Zdeněk Tyc vie...a ako výborne, však Vojtěchu ! (02.03.2014)

Film se smutným příběhem, ale dobře natočený. Velmi výstižně napsaný scénář, brilantní Jiří Schmitzer a skvěle mu sekundovaly P.Špalková i T.Medvecká. Film se mi líbil i navzdory tomu, že byl vlastně dost negativní, ale myslím, že jak vystřižený ze skutečného života. Hezké prostředí, ve kterém se natáčelo a celkový dojem byl dobrý. (19.09.2013)