Jako nikdy

Áno, môžeme sa radovať, že to nie je také prvoplánové a tézovité ako napríklad posledné Hřebejkové filmy, môžeme sa radovať, že existujú českí herci, čo sa neboja ukázať aj vrásky a svoje zhuntované telo, a že je to po dlhšej dobe český film, pri ktorom sa vám nechce utiecť po štvrtine z kina, ale na druhú stranu treba povedať, že je to iba elegantne natočený midcultík, také poslabšie Šepoty a výkriky a vlastne jasný signál, že Tyc nikdy nevyrastie zo svojej detinskej lásky k tomu typu autorského filmy, aký už nemá najmenší zmysel nakrúcať. Nechýba úzkostlivá sláková muzička, ani klišé o vzťahovom odcudzení alebo motivácie potratom. Kto chce vidieť skutočne brilantný film o zomieraní, nech si pozrie Dresenovú Konečnú uprostred cesty. (13.11.2013)

Zdeněk Tyc je nevyzpytatelný - občas šlápne bolestně vedle (UŽ, El paso), občas se mu podaří zabodovat (Vojtěch, řečený sirotek, Smradi). Jako nikdy je naštěstí druhý ze případů. Díky pozoruhodnému scénáři Markéty Bidlasové se podařilo vytvořit přirozeně se rozvíjející vztahové drama, které má daleko k srdceryvným konstrukcím a zaměřuje se na mnohostranné vykreslení zvláštního vesmíru kolem umírajícího malíře, jenž se s kreativního člověka stává jakousi černou dírou vysávající život ze svého bezprostředního okolí. Naštěstí tradiční ženské spiklenectví a sounáležitost jsou natolik silné, že v magickém venkovském domě nadále vládne kontinuita a vyrovnaná atmosféra, kterou nedokáží zlomit ani občasné záchvaty slabosti, nedorozumění a hořkost z nenaplněného života. Především vykreslení starého venkovského domu plného nevšedních obrazů, soch, starých kusů nábytku a tajuplných zákoutí dodává dramatu silnou atmosféru i punc originality, zvláště když dané prostředí vyvolává až iracionální okamžiky povznášející značně evokativní vyprávění. Díky naprosto vyrovnaným hereckým výkonům v čele s Petrou Špalkovou a Taťánou Medveckou ani občasná dialogová či motivická zaškobrtnutí ani tolik nezabolí (například trochu zbytečný motiv nemožného citového prožitku u postavy mladé dívky, vrcholící příliš explicitním písňovým doprovodem) a právě díky nasazení všech zúčastněných se podařilo plně a hlavně uvěřitelně dotvořit sjednotit složitou strukturu náznaků a na sobě nezávislých momentů. Myslím, že zejména v ženských kategoriích bude při letošním udílení cen poměrně jasno. (17.09.2013)

Tohle je HODNĚ dobrý film. Nedělá si z umírání legraci, nic nezlehčuje ani nedramatizuje. Všichni se chovají normáně, dialogy jsou napsané do huby. Dostalo mě, že jsem všem zúčastněným rozuměla, chápala jsem, proč se chovají jak se chovají. Nepřipomínalo to žádné z filmů na podobné téma ani Konečná uprostřed cesty ani Griffin a Phoenixová (myslím verzi z roku 1976) ani Až si pro nás přijde. Znovu jsem se přesvědčila, že tu máme skvělé herce, kteří umí, že tu máme bezvadné režiséry a že není nouze o námět. Nenudila jsem se ani chvilku, klidně bych si dala pokračování. (03.08.2014)

Jako nikdy je další z řady podivínskejch českejch filmů ala všechno je v prdeli (nebo aspoň wtf). Schmitzerova postava umírajícího malíře byla chvílema ještě zajímavá, ale hlavní představitelky mě dost sraly. Karla chlastala a celou dobu se chovala jako píča (a opakovaně viděný kozy Špalkový NEJSOU plus) a Jaruna zase furt jen strouhala jabka a srala na svojí rodinu. Když pominu Schmitzerova umělce, tak zajímavý postavy byly netradičně mladí herci (Pidrmanová, Beretová a Němec) a je jen škoda, že nedostali o trochu víc prostoru. Suma sumárum, film byl docela nuda plná protivných postav a neskončilo to divokým zvrhlým prcáním v rybníku, takže jen za dvě. (29.07.2016)

Zase jednou po dlouhé době český film, který stojí za to vidět! Základem je výborný scénář, kde vše dává smysl a vychází z psychologie postav. Ty se nám sice nemusí líbit, ale o to působí životněji. Což je samozřejmě z velké části zásluhou výborných herců (a teď nemluvím jen o třech hlavních a dvou vedlejších rolích, ale i o těch, kteří se objeví třeba jen v jediné scéně), ale i spolehlivého režijního vedení. Drama o umírání prosté patosu asi v kinech nic nevydělá, ale mezi všemi těmi zaměnitelnými napůl dramaty a napůl komediemi suverénně vyniká (90%). (27.09.2013)