Jako nikdy

Teda planoba priserna, tocit film o konci zivota akehosi obycajneho okresneho cloveka. Ved ako jo, jo, kazdy clovek ma zmysel zivota, ale obycajni ludia NIKDY VSEOBECNY PREHLAD NETVORILI A NIKDY HO TVORIT NEBUDU. Tu o tom nebola ani zmienka, dialogy su naprosto priserne, Zdenek Tyc je rezisersky bridil. To uz rovno mozu natocit film o tom, ako sa dvanastprsty syn mentalne dezorientovanej 125 kilovej dojicky krav a hrdeho zametaca ulic a kopaca kanalov vyrovnava so svojou obycajnostou a podpriemernostou. Fakt ako hroza, poniektore ceske filmy, to uz je dno zumpy : 5 % (30.07.2016)

Opravte mě, jestli se mýlím, ale u filmu o umírajícím člověku by mi asi nemělo být jedno, jak to s ním nakonec dopadne...? Právě tohle je moje největší výtka, i když nemám radu, jak by to bývalo šlo napravit. Každopádně ocenit si film zaslouží, jednak za povedenou debatu s autory po projekci, především ale za látku, jakou zpracovává. Když do našich kin přijde český film, který není o válce nebo komickou komerční sračkou, je to vždy chvíle pro otevření šampusu. (21.09.2013)

Jako nikdy mně tedy ze židle moc nezvedlo. Ty vztahy jsou až moc poťapané i na takové bohémy za jaké se vydávají a chvílemi působí křečovitě (hlavně otec a syn, či budoucí snacha). Všechno visí na trojce Špalková - Schmitzer- Medvecká , kteří odvádějí, tak jako vždy 100 procentní práci a Petra Špalková ještě něco navíc. Ostatní herci jsou tam pro mne spíše do počtu a sráží film dolů. Chvílemi jsem děj nevnímala, protože mě nevtahoval do vnitř a byl únavný. Není to špatné, ale chtělo to nějaký větší tah na bránu, nebo větší prostor pro ty tři. (18.08.2020)

Optimistický film o zomieraní. Pretože plný poézie, jemnej starej i vhodne zvolenej novej hudby (Visací zámek, Kazety) a krásnych obrazov českej vidieckej krajiny. O umierajúceho sa stará partnerka súčasná aj bývalá. Dočká sa i bonusovej návštevy syna i budúcej nevesty. Isteže sú tam vážne konflikty a nevyriešené veci z minulosti. Keby ich nebolo, šlo by o čistú gýčovitú selanku romantického umierania v záhrade plnej voňavo dozrievajúcich ovocných plodov. Obratne vyriešené príjemné pozeranie na nepríjemnú tému obdivujem a napriek kritizovanej podbiehavosti, údajnej stredoprúdovosti a povrchnosti, som si film ako skvele zrežírovaný druh iluzívnej rozprávky vychutnal. Pretože, úprimne: dnes temer každý umierajúci končí na gumou potiahnutom nemocničnom lôžku, v opatere sestričiek, čo nemajú na nič čas, opásaný infúziami a hadičkami. Príbuzným robí dobre, keď sa môžu nepohodlnej skoromŕtvoly zbaviť jej odvozom do studených a chladných inštitúcií akými sú nemocnice, doliečovacie ústavy, či domovy sociálnych služieb. Protipohľad na inú možnosť, nevzdávajúcu sa kontaktu s umierajúcim, no stále sa života dožadujúcim preto potešil. (14.11.2013)

Fungující atmosféra pozdního léta kombinovaná se zmírajícím Schmitzerem? Kdo by to byl řekl, že to dokáže být tak zábavné (pozor, nezaměňovat slovo "zábavné" za "vtipné"), hlavní díl má na tom excelentní výkon samotného čekatele na Smrtě, ale i překvapivě dobré Petry Špalkové, která krom velmi dobrého hraní zapadá do své role snad vším jako do sebe zapadají důkazy v teoriích Hercula Poirota. Dokonalý tenhle film není, trochu u něj zamrzí nedotaženost snad žádné linie do nějakého jasně definovatelného konce (ha, že bys to byl ty, ty tajemný arte?) a mrzká gradace před očekávaným, pořád je to ale sakra dobře odvedená práce na všech frontách (třeba hudba je jedna z nejlepších z českých v posledních letech). (20.02.2014)