Jako nikdy

Pro mne jedno z nejzajímavějších překvapení.... předchozí hodnotitelé tady kritizují hlavně rozvleklost filmu a nedokončenost určitých "nakousnutých" témat, ale právě o tomhle si myslím, že o tomhle to celé je. Simuluje spíš výsek života (a smrti) několika postav a v tom je jeho zajímavost. Vždyť kolik z nás zažije příběh "jako s filmu", rozdělený pečlivým scénářem na expozici, zápletku, katarzi, rozuzlení a závěr, nebo jak se všechny ty peripetie jmenují. Většina úseků našich životů se spíš podobá nedořečeným útržkům, změti zajímavých začátků, po nichž většinou nepřijde pokračování a dotyční vám sejde z očí a po čase z mysli (a už se nikdy nedozvíte, jak dopadli) a někdy se zas napojíte na chvíli doprostřed rozehrané hry a vztahů jiných lidí a ta chvíle vás může ovlivnit - nebo taky ne... Dámy Medvecká a Špalková a pánové Schmitzer a Němec mi prostě přišli svým chováním (i slovníkem!) jako moji obyčejní sousedé, kterým jsem naprosto rozumněla jejich snahu postavit se tomu, co jim život nadělil. Aneb, jak by řekl Kurt Vonngtut: HAJ HOU! (30.07.2016)

Neuvěřitelný film, musím říct, že česká scéna mě vážně čím dál tím víc překvapuje a mrzí mě, jak neznámé naše filmy jsou (ty nové rozhodně). Protože tohle je typ filmu, který podle mě osloví každého. Herecké výkony jsou vážně neuvěřitelné, příběh jednoduché, ale nemyslím si, že by to bylo něčemu na škodu. Neuvěřitelně na mě působila scéna Schmitzer s tou malou holčičkou a jeho smrt s odrazem sochy anděla nad postelí. Film jsem viděl se sestrou, které strašně vadily "pitomý dialogy," což nechápu, protože některé byly opravdu hluboké a některé prostě obyčejné, životní. A to podle mě dělá film hodně uvěřitelným. (22.02.2015)

Fungující atmosféra pozdního léta kombinovaná se zmírajícím Schmitzerem? Kdo by to byl řekl, že to dokáže být tak zábavné (pozor, nezaměňovat slovo "zábavné" za "vtipné"), hlavní díl má na tom excelentní výkon samotného čekatele na Smrtě, ale i překvapivě dobré Petry Špalkové, která krom velmi dobrého hraní zapadá do své role snad vším jako do sebe zapadají důkazy v teoriích Hercula Poirota. Dokonalý tenhle film není, trochu u něj zamrzí nedotaženost snad žádné linie do nějakého jasně definovatelného konce (ha, že bys to byl ty, ty tajemný arte?) a mrzká gradace před očekávaným, pořád je to ale sakra dobře odvedená práce na všech frontách (třeba hudba je jedna z nejlepších z českých v posledních letech). (20.02.2014)

Film měl bezpochyby nést různá poselství a vzbudit v nás sounáležitost s naším osobním životem. Zpracování však bylo krkolomné, nepřesvědčivé a mírně chaotické. Některé scény vyloženě do filmu nezapadaly a působily dost násilně. Věřím že nahota zvyšuje sledovanost (koupání v rybníku) ale tyto scény byly jako pěst na oko oproti celkové atmosféře filmu a působily spíš zoufalým dojmem. Kdyby byl film více jednotný, tak bych ho určitě hodnotila mnohem lépe. (17.09.2013)

Hloubavé myšlenky pokroucené prapodivnou psychologií a slibně drásavé téma zničené pochybnými hereckými výkony. Nic proti Schmitzerovi nebo Špalkové, kteří svoje party doslova dřou, ale když na jednu poctivě odvedenou scénu připadnou dvě ukřičeně odcizující, nemám moc kde brát. Producent Ondřej Trojan se po projekci nechal slyšet, že se podařilo stvořit něco, co se v tuzemsku těžko hledá, ale na světových festivalech je toho hodně - tedy dobře natočené drama o smrti a umírání. Já ho ale v těch desítkách zbytečně unavujících záběrů na sklenice, kola a krajinu nenašel. (16.09.2013)