Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Isabelle Huppert, Annie Girardot, Benoît Magimel, Susanne Lothar, Udo Samel, Anna Sigalevitch, Georg Friedrich, Gerti Drassl, Viviane Bartsch (více)Obsahy(1)
Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo... Kontroverzní Pianistka byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (347)
Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… ()
Nepamatuji si, kdy mě nějaký film přivedl do rozpaků tak, že jsem se červenala až za ušima. Pianistka to dokázala. Je to asi zatím nejúchylnější psychologický snímek, který jsem doposud viděla. Ač byl místy až nechutný, jeho kvalitu to nesnížilo, možná, kdyby byl nechutnější míň, stalo by se to. Téma student zamilovaný do vlastní profesorky tu dostalo úplně nový rozměr, a režisér nám ho předvedl bez nejmenšího studu. Jednání hrdinů je tak pudové a instinktivní, že skutečně nevíte, co se stane příště. Bezohlednost a krutost se střídá s prudkou vášní, takže mnohdy těžko rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé. BOŽE, tohle byl šílený film, na který asi jen tak nezapomenu. ()
Dívali jsme se ve škole. Mi to nedalo, skončili jsme totiž někde v půlce, a musela jsem se dodívat doma, protože mě ten film maximálně zaujal. Nejprve si člověk říká, co to budou za prasárny, málem se červená, ale pak si zvykne a naopak nepřestává žasnout. Pokud budete brát film z psychologického hlediska a zapomenete na ty úchylné scény, budete si film neskonale užívat a doslova se vám vryje pod kůži. Tohle je jeden z těch, na které v životě nezapomenete. Isabelle Huppert podala fantastický výkon, věrohodný, obdivuji ji za odvahu, že takovou roli vůbec vzala. Její výkon je výjimečný i v tom, že ji postavu Eriky věříte, soucítíte s ní i přes všechny její úchylky a zvrhlosti, jste zvědaví, co bude dále. Prostě film, který je nutno vidět, je sice někdy i na hranici pornografie, ale kvůli kvalitnímu zpracování, hercům, psychologii to stojí za to! ()
Môj druhý Michael Haneke a stále viac mám pocit, že "opíja diváka rožkom"!!! Fakt je ten, že veľmi pekne zobrazuje psychológiu hlavnej hrdinky (obdivuhodná Isabelle Huppert, už len tým, že sa na podobnú ťažkú rolu podujala), resp. jej momentálny psychický stav, ktorý vyplýva z rodinného súžitia a svoju neschopnosť prežívať cit kompenzuje zdanlivou vášňou k hudbe. Celkové jej prežívanie mi asociuje úryvok z jednej piesne: "I hurt myself today, to see if I still feel", čo definuje jej úchylku. Ak platí pravda, že koniec príbehu definuje jeho priebeh, tak Haneke pohorí na celej čiare. Síce necháva veľký priestor na divákovi, aby si domyslel koniec a vyústenie, ale akoby on sám tápal. A svoju neistotu kompenzuje kontroverziou, pre ktorú si ho budú ľudia pamätať... Mám ten pocit už pri druhom filme a verím, že tretí mi to potvrdí:) Každopádne Pianistka nie je zlý film, ale subjektívne mi pripadá ako výsek a absentuje katarzia, rozhrešenie, vyústenie, záver, whatever..takto je to celé nemastné- neslané, hoci ľahko zapamätateľné... ()
Isabelle Huppert předvádí životní výkon a je v roli rezervované konzervativní paní profesorky, která po nocích navštěvuje pornokina a řeže si pohlaví žiletkou, vážně nedostižně famózní. Celkově se mi líbila hloubka, do jaké se tenhle film ponořil. Když jsem v Cabiriiných nocích psal, že nikdo nenatočil lepší psychologický portrét jedné ženy, bylo to proto, že jsem neviděl Pianistku. Co mě ale zklamalo je obyčejnost (až nuda - i jako milovník klavírů uznávám, že statických pohledů na hrající ruce tu bylo až moc) tohohle filmu. Nejsou tu žádné vychytávky, příběh je nasnímán suše, s odstupem, jako by ho ani nenatočil režisér Funny Games. S hlavními postavami jsem se moc nezžil a ani mi jich nebylo líto, což není problém hlavních představitelů. A co musím uvést jako hlavní mínus je konec. Byl jsem napjatý a těšil se, čím mě Haneke šokuje, ale skončilo to tak nějak.. divně. Jako kdyby vám kamarád vyprávěl vtip a neřekl poslední větu. Škoda, materiál tu byl, ale nějak to nezafungovalo.. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (24)
- Natočeno podle stejnojmenné knihy Elfriede Jelinkové. Je označena jako jedna z nejkontroverznějších knih, která na jedné straně získala četná ocenění, na straně druhé ji kritici označují za porno, které by mělo být do osmnácti let neprodejné. (Ruuzha)
- Michael Haneke řekl o svém filmu: "Po vydání románu kritici obvinili autorku předlohy Elfriede Jelinek z propagandy pornografie. Já se (na rozdíl od kritiků) nezajímám o porno, chtěl jsem jednoduše natočit obscénní film." (Aelita)
- Film získal v Cannes tri ceny, a to sa podarilo pred ním len dvom filmom: Barton Fink (1991) a L'Humanité (1999). (Arsenal83)
Reklama