Zámek

Konečně jsem viděla Zámek celý, a i když se verze na malém monitoru nemůže srovnávat se zážitkem v kině, který jsem mohla mít, mé hodnocení pod pět rozhodně klesnout nemůže. Konečně jsem objevila adaptaci Kafky (tedy ne že bych po nich až tak pátrala), která vystihuje tu tísnivou atmosféru a nesnaží se "poamericku" uměle vkládat nějaké jasné kauzální vztahy a příběh. (09.10.2009)

Dobré, s přesnými citovanými pasážemi, hanekeovsky fragmentované. Příklad věrnosti (lze popřemýšlet, zda tomuto počinu ale zase na druhou stranu nechybí interpretace, inscenace je soustředěná přísně zase do sebe, jako Kafkův román, nevytváří vlastní autorský kosmos...). Svým pojetím film razantně dociluje efektu absolutní nejasnosti ve významu vyprávění, pocitu objektivity, neutrality, přesně podle znaků Kafkova textu. Za celý film neuvidíme jedinkrát kopec se zámeckým sídlem, ani jednou nepohlédneme vzhůru. Kamkoli před sebe, do prostoru. To je tíseň! Nelze nikam proniknout, kafkův fikční svět je zapečetěný a Haneke toto zvládá vytvořit. Uvěznění. Zámek. (13.02.2010)

Nejsem nějaký vášnivý čtenář, ani milovníkem Kafky, ale Zámek patří mezi ta díla, která jsem v minulosti přečetl, měl jsem z nich během čtení zajímavý zážitek a zároveň jen stěží si je dokážu představit zfilmované tak, aby film v tomto směru mohl původní dojem z knihy překonat. Jak jsem zrovna zjistil, podoba Hanekeho adaptace se bohužel téměř ničím neshoduje s představou, jakou ve mě vyvolalo Kafkovo dílo v knižní podobě... kéž by to byl jediný problém Hanekeho filmu Zámek. Přestože je film zařazen do mysteriózního žánru, po celé dvě hodiny mu chybí pořádná atmosféra, která by diváka při sledování neobvyklého skličujícího děje s absurdním nádechem pohltila, vyvolala jisté emoce, dokonce zde chybí při adaptování osobité předlohy jakýkoliv nosný tvůrčí nápad. Pokud tedy nepočítám necitlivé střihy s černou tmou uprostřed, včetně náhlých konců scény uprostřed věty, během kterých asi Haneke zapomněl, že tentokrát netočí žádný mozaikový film. Nebo velmi často přítomného vypravěče, který zcela zbytečně tlumočí řádky z knihy, ačkoliv jejich obsah se zrovna odehrává na plátně. Ani nevím, která z těchto dvou „vychytávek“ mi vadila nejvíc. Každopádně za mě jde o nejslabší Hanekeho film, jaký jsem zatím viděl (i u těch Funny Games, které jsem s odporem k celému filmu hodil do odpadu, musím uznat, že se v jistém směru povedly určitě víc) a který mě dost zklamal. Na slabší 2 hvězdičky z mé strany Zámek vystačí jen díky několika zajímavým absurdním scénám v druhé polovině. [35%] (17.11.2021)

Kafka by se asi neměl vůbec adaptovat do filmové podoby. Vše už je obsaženo v původním díle, nelze nic dodat. Haneke to sice ví a respektuje to, což je chvályhodné. Na druhou stranu, "dodává" už jenom tím, že text převádí do obrazů, postavám dává tváře...má to smysl? Asi nemá, je to boj s větrnými mlýny. Ale pokud se pokusím oprostit od Kafky, svoje kouzlo i kvalitu to má, líp to asi ani nešlo a nedá se říci, že by mi něco vyloženě těžce vadilo. Snad pojetí a herecké ztvárnění Frídy (i když přiznávám, že jsem se docela často netrpělivě ošíval a kontroloval čas, což se mi u Hanekeho stalo poprvé). Pokud se neoprostím a budu srovnávat, chybí tomu hodně - od zlověstného pnutí v pozadí až po specifický kafkovský humor...ale to jsem zase na začátku, něco se prostě na plátno převést nedá, haneke nehaneke. Velice podobně dopadl o 30 let dřív Schlöndorff se Zmatky chovance Törlesse od Musila. (19.05.2014)

Šedivý, vybledlý film - obrazně i doslova. Od slibného spojení Kafka - Haneke jsem čekal větší pecku. Tedy především jsem čekal, že režisér látku nějak pojme. Dávám přednost adaptacím Kafky, co mají svoji osobitou poetiku (Proces od Wellse či Pařízka, Proměna od Němce). Zde je vlastně všechno v pořádku, na svém místě. Jen to není moc ke koukání. Hudba chybí, kostýmy jsou šedé, kulisy jakbysmet, herci studení... Vlastně vše, co je v tomto snímku dobré, je Kafka. Jako by z něj Haneke skládal maturitu. (10.09.2019)