Režie:
Patrice ChéreauKamera:
Eric GautierHudba:
Eric NeveuxHrají:
Mark Rylance, Kerry Fox, Susannah Harker, Timothy Spall, Marianne Faithfull, Nathalie Richard, Robert Addie, Rebecca Palmer, Joe Prospero, Amy Lindsay (více)Obsahy(1)
Režisér Patrice Chéreau, který je u nás znám především díky historickému velkofilmu Královna Margot, natočil ve příběh z dnešního Londýna, který vypráví o vztahu muže a ženy založeném na sexualitě a který, jak oba doufají, zůstane jen takto vymezen. Zprvu oběma vyhovuje vztah bez otázek a odpovědí, kdy nevědí nic o minulosti ani přítomnosti toho druhého. Erotické scény jsou sice plné neovladatelné vášně, ale zároveň smutku, chladu a odcizení. Nepsaná a nikdy nevyslovená pravidla tohoto vztahu poruší muž. Chce se dozvědět víc o ženě, která ho téměř mlčky navštěvuje každou středu a jednoho dne se rozhodne ji sledovat. (Česká televize)
(více)Recenze (115)
Překlad oficiálního text distributora do řeči skutečnosti: Šukají jak veverky, nejdřív nemluví a pak na sebe hystericky řvou. Sex je hnusný, ulepený, prvoplánový a laciný, s jasným cílem šokovat. Nesnadností komunikace se zastírá neschopnost napsat něco jako dialogy a základními otázkami existence se nejspíš míní to, že při sledování této slátaniny člověka napadne něco o neopodstatněnosti JEJÍ existence. ()
Uzavřený svět intimně veřejných klícek vlastní výroby. Dá to spoustu práce, udržet (si) strukturu z vratkých lží a lžiček. Vyargumentovat (si) své postavení toho, kdo má být litován. Toho, kterému život hází písek do očí. Konstrukce vylhaného prokvétá každým dialogem, který slouží víc, než co jiného, jako nutnost obhájit sebe před sebou. Tam, kde se soukromé reality srazí, přichází na řadu slzy, popření a s věcí samotnou nesouvisející předmět k uzemění emocionálnìho zmatku. ___ Chtěli jen to, co se jim vzdalovalo. Lhali sami sobě do očí. A to jen pro svou vratkou a ustrašenou realitu, kterou se jednou v osamění zadusí. Jak lidské... ()
Fajka, šesťdesiatdeviatka, francuzák, anča dlaňová, fetišizmus a pod. Tak toto všetko sa dá vtesnať do prvej polovice filmu. Aj napriek tomu (ale práve preto) bola práve táto polovica na veľmi nízkej úrovni a ako entrée k záveru to bolo až príliš preexponované, bez deja a takmer bez slov.... Nie, dámy a páni, umelcká moderna na tému interpesonálnej komunikácie ma v tomto filme aboslútne nechytila ( aj keď nie som a priori proto experimenton a nevšedným témam) ()
Další přírůstek do rodiny francouzských intelektuálních filmů o nezávazném sexuálním vztahu dvou lidí. Stejně jako v případě Pornografického vztahu se i zde mohou tvůrci opřít o silné a přirozené herecké výkony obou hlavních představitelů a o autentický nádech celého projektu!! Intimita ale ukazuje i něco navíc, přesto nikdy nesklouzne k lacinému vyhledávání aktů a laškování s pornografií. Dva Londýňané se stýkají vždy ve středu, minimálně spolu něco promluví a pak si jdou každý po svém. Ale to jen do té chvíle, než se muž začne více zajímat o soukromí jeho milenky, což vrcholí seznámením se s jejím skutečným manželem. Z plátna je cítit neuvěřitelná „živelnost“, podíl na tom má zejména citlivá kamera (snímající úmyslně i vady kůže a nemotornost jednotlivých sexuálních návštěv) a přirozenost jednání nejen obou milenců, ale i vedlejších postav – Alastair Galbraith a zejména Timothy Spall. Intimita si svého diváka sic těžko, ale přesto a právem, najde!! ()
Je těžké psát o tomto snímku a nesrovnávat ho s Pornografickým vztahem a vlastně to ani dost dobře nejde. Komorní Pornografický Vztah je uhlazenější, lyričtější, jemnější a podvědomě divák akterům drží palce... Intimita? Ó ano, je tam mnoho věcí k přemýšlení či k zamyšlení, které se nesdělují, protože jsou osobní, ale film jako takový? Rozpačitost. Ano, milostné scény byly značně realistické, gradující tempo s očekávaným závěrečným hustým vyvrcholením také, ovšem nesorodost hlavních postav mě rušila ať už milenec-milenka, manželka-manžel? Proboha Ti se hledali až se našli.... :-( nebo měla hlavní hrdinka manžela jako výhru v charitativní loterii? A kde přišla k tomu milenci, který se obklopuje taky podivnými týpky.... Nakonec vypadne z plejády postav paradoxně lidsky a rozumově ve smyslu života a jeho zákonitostí nejlépe Jayoův kolega z baru - mladý francouz a gay. Ať je to jak je to, tenhle film je přesto velmi zajímavý a bezesporu stojí za vidění, kladem je taky muzika... Slyšet Clash a jim podobné je dnes už unikum... :-) 70% ()
Galerie (22)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se hned několikrát, konkrétně v časech 20:13, 30:35 a 31:38, objevuje české lahvové pivo Budějovický Budvar. (alambert)
Reklama