Návštěvníci 3: Revoluce

Tak tohle byla vážně francouzská sra*ka. Jedničku návštěvníků považuji za klasiku, která mě dokáže bavit dodnes. Některé ikonické scény se mi vryly do paměti a rád se na ní podívám kdykoli znovu. Dvojka již byla jen slabý odvar geniálního prvního dílu. Trpěla nadměrnou dávkou sequelity a je to jen průměrné pokračování bez špetky originality. Jenže nyní tu máme po 18 letech od druhého dílu třetí pokračování, které nikdo nechtěl a už vůbec ne v takovéto podobě. Nejde ani tak o to, že Jean Reno a Christian Clavier působí v těchto rolích směšně, přeci jen je jim táhne na sedmdesát, ale o to, že zbytek postav jsou nevýrazné karikatury, vtipy a narážky mezi postavami nefungují, humor se tu vyskytuje jen zřídka a když už na něj postavy narazí, je tak debilní a neúnosný, že máte chuť tuhle blbost okamžitě vypnout, aby vám nezmrv*la názor na první díl. Scénář napsal naprostý trotl, který si necení své práce, film postrádá děj, postavy jsou na pěst a celé se to vleče od nikud nikam. Režisérovi se to postupně rozpadá pod rukama a postavy Godefroy a Jacquouille už ani nepůsobí jako hlavní protagonisté, ale jako zbytek nevýrazných figurek zmateně pobíhajících v ošklivých interiérech, které vypadají stokrát hůř než v prvním "vyšperkovaném" díle. Lituji lidí, kteří si tu hrůzu vytrpěli v kině. Odporné vynucené pokračování, které se jen snaží těžit z vyčpělé popularity prvního dílu. Nostalgických 3/10. (19.11.2016)

Už to není církevní. Pravda první dva díly jsou klasikou, ale nebudu tvrdit, že jsem toho očekával víc. Naopak jsem se bál totálního propadáku. Ač je scénář zdlouhavý a děj v podstatě nikam nesměřuje, zůstalo tu to hlavní Reno, Clavier a základní pointa. Páchnoucí hrdinové měli být hlavním humorným námětem, ale někdy už to skřípalo. Má se včas končit, což by teď mělo být, ale zase námět z období 2. světové války, to by mohlo Francouzům sedět. Uvidíme. (12.11.2017)

Je to nuda. Fakt. Celou dobu. Je jen málo věcí, kterými mi ten film udělal radost - jednou z nich je, že Vašut dabuje sám sebe, druhou dabing celkově (Soukup a zejména Meduna jsou naprosto excelentní a české znění obecně tomu filmu fakt strašně pomáhá. Třetí věcí jsou samozřejmě nádherné české lokace a čtvrtou posledních deset minut, které mi osobně přišly jako naprosto bravurní a ten film hodně, hodně vylepšují, škoda, že jako těch posledních deset minut není celý film, to by byla jiná paráda. Je to strašně dlouhé, hrozně nevtipné (až na posledních deset minut, pár maličkostí a dvě hlášky, které jsou překvapivě strašně dokonalé - a obě pocházejí z úst Žakujových. Auťáky...!!! a zejména Hurá, není to církevní! jsou fakt dokonalé perly). Krom toho jsou všechny postavy (krom ústřední dvojice) strašně nevtipné, navíc jich je hrozně moc, většina vtipů nefunguje (navíc se tam asi deset minut nonstop jelo jenom tradiční on smrdí, ty smrdíš, což už prostě není vtipné a navíc je to špatně podané). Vizuálně to sice vypadá ze všech dílů nejlíp, ale to pomůže pramálo a krom toho, jsem tam celou dobu hledal nějakou tu revoluci a žádnou jsem nenašel. Francouzi stále umí točit kvalitní a příjemné komedie, tahle k nim nepatří a je to špatné skoro ve všem. Chvíli jsem přemýšlel i o třetí hvězdě (zejména kvůli konci a těm dvěma hláškám), ale budu krutý, ten film na to vážně nemá. Je to škoda, protože jednička i dvojka jsou opravdu vtipné záležitosti i po letech... Na tohle všichni zapomenou za pár dní. 40%, jen díky těm několika málo bodům, o kterých píšu výše. (15.06.2017)

Když jsem s vyplazeným jazykem dorazil do královehradeckého Cinestaru pět minut před šestou, dozvěděl jsem se, že obsadím poslední volné místo. Řekl jsem si, že když se stal zázrak stal jednou, stane se i podruhé - že třetí díl překoná fantastickou dvojku. Nestalo se tak. Byť film osvěžují historické osobnosti jako Robbespierre či Marat, je až příliš znát, že scénář byl šit horkou jehlou a že se Clavier jako scénárista vyčerpal (znát to bylo už v On ne choisit pas sa famille). Mnoho nových nápadů nepřináší, příkladem budiž mnoho narážek na odporný dech našich hrdinů, kterých v minulých dlech rozhodně tolik nebylo. A - je to možná jen můj problém - nemohl jsem uvěřit, že se to odehrává v Paříži, české prostředí je až příliš znát, zvlášť, když jsem některými pařížskými uličkami osobně procházel v Praze. Pokud se ale Clavier vyčerpal scénáristicky, rozhodně nic neztratil ze svého herectví, stejně jako Reno. A tihle dva dokážou pozvednout film z hlubin (pod)průměru, totéž by se dalo říct i o ostatních hercích, jen kdyby někteří nadarmo nevyplňovali plátno (konkrétně Clavierova nepřirozeně vypadající bývalá manželka Marie-Anne Chazel a jeho kamarádi z Co jsme komu udělali Ary Abittan a Pascal N'Zonzi), protože jejich postavy byly naprosto zbytečné. Víte, asi bych tenhle snímek hodnotil hůř, kdyby měl nějakou slušnou konkurenci - upoutávky před samotnou projekcí mě však utvrdily v tom, že žádná taková konkurence neexistuje, byť někteří v sále i v tomto případě hýkali smíchy. A jelikož francouzská komedie bez nežádoucích doprovodných jevů jako přílišný důraz na romantickou linku či příliš mnoho prostoru pro jakkoliv znevýhodněné postavy. Proto jsem rád za každou exhumaci francouzské komedie, byť nám ukazuje již viděné, protože je to dost možná to jediné, na co se v brzku bude dát dívat, alespoň co se hollywoodských a evropských filmů týče. Ať žije exhumace! A nejlépe se skvělou hudbou Erica Léviho k tomu. 70 % (20.05.2016)

Je vtipné, jak se dělá, že Cesta do Ameriky vůbec neexistuje, i když na ní dělal stejný produkční tým. Ten si však příliš nepamatuji, ale za to jsem si před nedávnem zopakoval jedničku a strašně mě překvapilo, že nostalgie funguje a jaká je to strašná komediální pecka. Po tom všem je hezké opět vidět již dva postarší pány ve středověkých uniformách a s vtipnými nechápavými hláškami, u kterých jsem se občas poměrně zasmál, zvlášť kvůli známým hlasům v českém dabingu ("Hurá! To není křesťanské"). Příběhově to žádné terno není, na jeden zátah se mi to dokoukat nepodařilo a většina vedlejších nových postav je napřesdržku, ale taak špatné to zase není...6/10 (21.09.2016)