Ray Donovan

To, co v první sérii bylo dobrý, se ve druhé změnilo ve skvělý. A to skvělý ta třetí dotáhla do vynikajícnosti. To jednoduše znamená, že čtvrtá musí být dokonalá. A věřím, že i bude. To, co se v tomhle seroši děje, to je neobyčejný. Nejen, že jedny z nejlíp vykreslených charakterů televizní historie hrajou svoji perfektní hru na pravdu, lež, lásku, přátelství, zlobu a nenávist v perfektním obsazení, ale ještě k tomu přidají další perfektně obsazený perfektně vykreslený vedlejší postavy, který tak perfektně pokurví celej ten perfektní příběh, což mě prostě udělalo. Hotovka. RayRay - Nejvíc nejlepšejší seroš. (02.10.2015)

Ono je to vlastně obyčejné drama dysfunkční rodiny obohacené o kriminální zápletku a atmosférického prostředí odvrácené tváře Hollywoodu. Nekoná se žádná komplexnější dějová zápletka, ale plně to vynahrazují zajímavé postavy a vztahy mezi nimi a samozřejmě skvělé herectví. Po druhou sérii bych ale byl raději, kdyby si scenáristé více pohlídali ucelenější příběhovou linii. (27.09.2013)

Po Californication se na Showtime objevuje další seriál, ve kterém se můžeme kochat pohledy na chlápka, co dává blowjob transvestitovi; užívat si dialogy mezi Jonem Voightem a nějakým mladým klukem o tom, jak je v pohodě nechat si vykouřit od chlapa, ale nechat se mrdat do zadku už tak moc v pohodě neni, protože by člověk mohl chytit nějakou nemoc; a nebo sledovat stopádesátiletýho Voighta tancujícího jen v ručníku. Kdo má tohle rád, asi bude spokojen... já moc spokojen nejsem. Jestli se nerozjede příběh, končim s tim. (21.07.2013)

V porovnání s Dexterem, Californication nebo i Homelandem je Ray zatím z toho slabšího soudku stanice Showtime. Začátek se sice rozjel slušně, ale hned nato seriál ztratil dech. Chyběla mi nějaká jasnější dějová linka, hledal jsem tam stále něco víc, než mi došlo, že jde "jenom" o vztah mezi otcem a syny, přesněji spíš synem - Rayem. To ale nic nemění na tom, že se tam v polovině dílů v podstatě nic důležitého nedělo a spád to opět nabralo až v posledních epizodách. Co se herců a postav týče. O největších tahácích, Jonu Voightovi a Lievu Schreiberovi, nemůžu říct nic špatného. Z Lieva charisma čiší a Jon je jako slizký dědek taky výborný. Pozadu nezůstávají ani vedlejší postavy (kéž by Avi s Lenou dostali víc prostoru), ale některé mi naopak lezly na nervy (ženuška a děcka). Zatím něco mezi 3* a 4*, uvidíme, s čím přijde další série, ujít si ji nenechám. // Druhá série je o poznání lepší. Má už jasnější děj (nebo jsem už jen věděl, co čekat), má méně hluchých míst a je tak zábavnější (ale o poznání méně realná), Liev je pořád stejný drsňák (a zrežíroval asi nejlepší epizodu), Jon je ještě větší hovado apod. Bohužel i manželka je ještě větší a nesnesitelnější kráva. Ale pokud to byl záměr, tak splněno na výbornou. Po první sérii jsem se rozhodoval mezi 3* a 4*, po té druhé už jsou 4* jasné a ani 5* už mi nepříjde moc. (29.09.2013)

Tak si už nějakou dobu říkám,že budu muset změnit svůj systém hodnocení seriálů... Změnit ho (srovnávám s nynějším csfd systémem) ze standardu náhledu čistě na kvalitu spíše na systém oblíbenosti. Protože zrovna tohle je seriál který není zase až tak megakúl a není ani dokonale vyroben, ale každý den si na něj vzpomenu a jeden/dva díly si opravdu s chutí pustím. Pomalu ale jistě se tak nějak intimně sžívám se všemi postavami. Být to zasazené do nějakého více "pro mě reálného" prostředí, asi by se z tohoto seriálu stal jeden z mé topky. Za mě 90% ps: parádní, velice propracovaná dramaturgie a práce s vývojem postav! (01.10.2014)