Žlutá ponorka

Je to abstrakce? Je to psychedelie? Anebo je to jen jedna velká švanda a slavní Brouci si z nás tak trochu vystřelili? Možná od každého trochu, ale je to hlavně obraz krásných let šedesátých a jedna velká jízda, ze které se vám zatočí hlava a ani netřeba LSD a dalších "dobrot". We All Live in a Yellow Submarine. (03.08.2013)

Je rok 1968, Československo si užíva posledné dni akej-takej slobody a Beatles sú stále spolu a na výslní. Niekoho asi napadlo: "Ako sa dá z ich slávy vytrieskať ešte nejaké libry?! Zrobíme animovaný film!" Pre mňa je Yellow Submarine dosť veľké prekvapenie! Samozrejme príjemné... Anglický humor, drogové tripy, farby,komické postavičky (tie rôzne zvery ma dostali), Beatles a tiež kopec odkazov na históriu skupiny a aj na vlastnosti je členov, to všetko je fajn. Animácia bola avšak taká akási... no nazvime to rozporuplná. Niečo, ako napríklad samotná ponorka, postavy, halucinogénne obrazce alebo začiatočné zábery na Liverpool, boli zvládnuté na jednotku a iné veci mi prišli akosi nedotiahnuté, ba priam odfláknuté, hlavne tie kvázi bojové scény alebo naháňačky v Peperónii. Pesničky sa mi páčili, a preto dám s kľudným svedomím 4 hviezdy. Chudák Ringo, ešte dokonca i tu si z neho robili srandu. Ó, a aby som nezabudol: "I've got a hole in my pocket." :) P.S. Celkom sa teším na 3D remake. Dúfam, že to nedovrzajú, už aj tieto orgie pestrosti a tvarov boli záťaž na moje oči. (20.01.2011)

Jedna z nejzajimavejsich scen je ta hned zezacatku, kdy modra monstra utoci na Peperlandii a kapelnik se uklidnuje tim, ze na jeho kvarteto by prece tihle zrudy nezautocili. Jde o narazku na Mnichov, anebo spis o vseobecnou myslenku, ktera stoji na zacatku kazde valky? Kazdopadne Yellow Submarine se pohybuje nekde na hranici hraveho surealismu a pop-kultury sedesatych let. Vysledkem je hrava animace a zejmena skvela muzika Beatles, ktera oslovuje i dnesni generaci. (18.09.2011)

Sice mě po zhlídnutí Žluté ponorky zamrzelo, že už dávno nehulím, ale snad se dá říct, že jsem si tuhle sjetou projížďku užil, jak se patří. Rozhodně bych to ale žádným dětem aspoň do třinácti let nepouštěl, pokud bych nechtěl čelit hromadě pošahaných otázek. Spousta zapamatováníhodných kombinací barev a motivů. Legendární broučí hudba, legendární deska. Výjevy jako kdyby si Adolf Born dal pár absinthů s Hieronymem Boschem. Ostatně, docela mi to připomínalo Macha a Šebestovou. Ale hodně na drogách. Hodně. Nothing is real. (24.11.2014)

Beatlesáci jsou u mě (nejen u mě, jasně) prostě lety prověřená kvalita, spolu s Die Happy jediná kapelka, která se mi ani za víc jak deset let pravidelnýho poslechu neoposlouchala. S jejich filmy je to ale horší, nedám sáhnout na Perný den, to je u mě eňo ňuno majsterštyk. Help je zase mega blbost o ničem, jejíž dokoukání mě stálo hodně úsilí. A Submarine? Tak ta si to proplula někde mezi, její poslech mi působil mírné chvění v podbřišku, dokoukání mi nečinilo výraznější problémy, ale sledování mě nijak nefascinovalo a nepřilákalo k opětovnému někdy vidění. Trošku mi připadalo, že sleduju obeatlesákovánou zhoubičkovanější verzi Katamari Damacy s legendární čtyřkou v čele (jen ten gamepad nikde). 40% (01.12.2014)