Ve spárech yakuzy

Takeshi Kitano točí prostě tak trochu jinak. Záměrně tvoří mezi scénami neladné přechody, má jaksi zvláštně posunutý střih, který podtrhává absurditu určitých momentů. Film pracuje s nadsázkou, černým humorem, ale dokáže také vykreslit střet americké konzumní a japonské samurajské kultury. Členové Yakuzy jsou možná zločinci, ale stále je pro ně na prvním místě kulturní tradice, úcta k autoritám, čest a schopnost dodržet slovo. Smrt pro ně nepředstavuje konec, ale pouze prostředek k trestu, k vykoupení, nebo k podpoření argumentu. Velkou nevýhodou filmu je, že se postupem času mění ve sled přestřelek a vražd bez většího smyslu, příběh ustupuje kamsi do pozadí. Divák se přestává ztotožňovat s postavami a přestává chápat, proč se vlastně věci dějou, tak jak se dějou. Na čtvrtou hvězdu to s odřenýma ušima vytáhne zpět až úplný konec filmu. 7/10 (05.04.2015)

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

Stylový návod na rozjezd drogového byznysu v zemi neomezených možností (Tony Montana jistě bledne závistí). Kitano je absolutně "ruthless“. Vrší mrtvé na hromadu a přitom odhaluje nevyzpytatelnost japonské duše, která se občas nezdráhá dosti syrově odhalit, co je ukryto uvnitř. Mám rád scénu, kdy Epps přijímá graciézní omluvu za podvádění v kostkách.. (09.09.2008)

Ale skôr 4 a pol. Kitano sa po neskutočne dojemnom kikujirovi vrátil k tomu čo vie najlepšie a to ku gangsterským filmom. s tým že svoj predobraz gangstera nezmenil, len ho zasadil do iného prostredia a to ameriky. Práve v tom tkvie čaro tohoto filmu. stret africkoamerickej a japonskej kultúry. príbeh celkom banálny. nečakajte nejaký dejový zvrat. na to kitano nikdy nebol. on si vždy natočí nejaký jednoduchý filmík v ktorom zohráva nejaku tú úlohu aj mierna dávka moralizovania ale v tomto je to skôr naopak. ani scorsese nepoužil vo svojich mafiánoch toľko krvi ako kitano tu. každá scéna takéhoto rázu je brutálna a svojim spôsobom nechutná ale nevymiká sa s kitanovej poézie, takže stále máte pocit že sledujete skôr umelecký film. lenže priznajme si to. Motherfuckerujúci američania nie sú to pravé orechové. Film má kopec emocionálnych scén , ktoré skazia impolite black people. ale to nevadí. ide o to že stále to má ten feeling aký by to malo mať. na gengsterku trocha nezvyčajný a prechod s obyčajných drogových dealerov na yakúzacké esá príliš rýchly, ale tieto malé výtky rozhodne prepáčim, či už kvôli záveru alebo celkovému priebehu filmu, ktorý dotvárala pomalá hudba, kamera a close upy na všetkých zúčastnených. Pocit emocionálnosti a celkovo života na druhej strane zákona, na nemilosrdné zabíjanie a na bratskú lásku a pochopenie, človeka , ktorý ani nevie po anglicky a preto robí jediné čo mu rozumie on sám aj iný - zabíjanie - dotiahol kitano do dokonalosti a pre jeho vyznávačov bude lahoda sledovať takýto podarený filmík, ktorý spolu s jeho zatoichim poznajú vo veľkej miere aj u nás. a myslím že tak to má byť. (13.12.2008)

Klasická yakuzácká zápletka o vzestupu a pádu jedné rodiny posunutá do amarických reálií. Ovšem zas tak klasické to není. Kdo čeká zběsilou jízdu ve stylu Miikeho tak bude zaskočen velice pomalým tempem filmu. Kitano si vyhrává s charaktery a je to fajn pokoukání vyšperkované poctivou japonskou řezničinou. (30.09.2006)