Ve spárech yakuzy

Takeshi Kitano točí prostě tak trochu jinak. Záměrně tvoří mezi scénami neladné přechody, má jaksi zvláštně posunutý střih, který podtrhává absurditu určitých momentů. Film pracuje s nadsázkou, černým humorem, ale dokáže také vykreslit střet americké konzumní a japonské samurajské kultury. Členové Yakuzy jsou možná zločinci, ale stále je pro ně na prvním místě kulturní tradice, úcta k autoritám, čest a schopnost dodržet slovo. Smrt pro ně nepředstavuje konec, ale pouze prostředek k trestu, k vykoupení, nebo k podpoření argumentu. Velkou nevýhodou filmu je, že se postupem času mění ve sled přestřelek a vražd bez většího smyslu, příběh ustupuje kamsi do pozadí. Divák se přestává ztotožňovat s postavami a přestává chápat, proč se vlastně věci dějou, tak jak se dějou. Na čtvrtou hvězdu to s odřenýma ušima vytáhne zpět až úplný konec filmu. 7/10 (05.04.2015)

Takeshiho výlet do Ameriky vyšel docela dobře. Pomalé vyprávěnění o osudu vyhnaného yakuzáka a jeho přežívání v netradičním prostředí nese klasické Kitanovy přemýšlivé a umělecké prvky. S pohodovým výrazem ve tváři řeší problémy, které mu život přichystal. Kult osobnosti zde dosahuje maxima. Pěkný mix komedie, akce a dramatu. "Zkurvený Japončíci" jsem rozuměl! (16.07.2012)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

90% - Je zbytečné srovnávat doslova Bratra s Kmotrem. Coppola se snažil ve svém díle popsat pravidla, eleganci a nebezpečí italské mafie. Zde nám Kitano vypráví nepříliš složitý příběh Anikiho a lidí kolem něj. Yakuza je zamixována zajímavým způsobem do amerického prostředí, čímž celá gangsterka dostává nový, originální a vtipný rozměr. Jak je u režiséra zvykem, násilí je realistické, rychlé, kruté, a definitivní. Ve spárech jakuzy je film se skvělými hereckými výkony, dokonalou hudbou (maestro Joe Hisaishi) a důrazem na poetiku bezprizornosti, kterou mám tak rád... ;o) (04.01.2006)

Na tomto filme sa mi najviac paci to, ze aj ked prisiel Kitano tocit do USA, tak vôbec nic na svojom pristupe nezmenil. Takze to je pomale, brutalne a s typickou Kitanovou atmosferou. Väcsinovemu divakovi isiel na ruku snad len poctom mrtvych, ktorych tu je viac ako je u neho obvykle. Ale akcne sceny su znova v jeho bleskovom style s dôrazom, aby nasilie nepôsobilo samoucelne a cool ale len ako bezna prirodzena sucast yakuzy. Trochu mi vadili len 2 vyhrotene sceny v ktorych sa yakuzaci obetuju, aby zachovali svoju cest. Sice chapem ich pohnutky, ale nikdy som tieto samovrazedne obete nemal rad. V centre deja je vztah, ktory sa postupne vyvinie medzi Kitanom a jeho kumpanom Omarom Eppsom, ktory sa nakoniec ukaze silnejsi ako jeho vztah k skutocnemu bratovi, ktory je neschopny zbabelec. Vsetko to superenie a vyvrazdovanie gangov je len taka omacka okolo. Kitano si znova viac vychutnava len take obycajne blbnutie yakuzakov v casoch volna. Celkovo mi film nepripada tak intenzivny ako predosle Kitanove filmy. Vztah bratov mohol byt prepracovanejsi. Takisto americki gangsteri nepôsobia tak vznesene ako japonski yakuzaci, co vynikne v linii odohravajucej sa v Japonsku, ktora je ovela zaujimavejsia ako ta v USA. Hisaisiho hudba mi pripadala tentoraz len priemerna. Vysledkom je typicka gangsterska Kitanovka, ktora divakovi ocakavajucemu tradicnu americku gangsterku nemusi sadnut. 7/10. (14.01.2017)