Ohňostroj

Kdybych měl Ohňostroj hodnotit jen čistě po hudební nebo výtvarné stránce, byla by to určitě pětka jako vyšitá, ale asi mi není souzeno, aby Takeshi Kitano stal hercem mého srdce. Už i Kikudžiro mě dvakrát nerozpálilo a tenhle film to jenom potvrdil, ale nevěším hlavu a zcela neochvějně doufám, že ten pravý film s Takeshim na mě teprve čeká a že do třetice, to už na beton vyjde. (15.05.2014)

Filmy Takešiho Kitana patří pro mě k nezaměnitelným zážitkům a obvykle mě na chvíli unesou do zvláštního transu a odlišné dimenze, v níž jakoby existoval jenom režisér a jeho osobité dílo... v tomto případě nejen režisér a herec, ale ještě navrch autor krásných poetických obrazů (jež se objevují celým filmem) v jedné osobě. Slůvka zvláštní se tady zatím neumím zbavit, jelikož přesně taková mi přijde hodně neobvyklá kombinace objevujících se výjevů plných násilí a krvavé smrti, se všemi příhodami hlavní postavy a jeho nemocné ženy, které jsou zase plné dojemného prozření ze smutku, nákažlivé radosti, nevšední romantiky bez klišé a hýří příjemnou náladou. Jednou tedy tříská velký ohňostroj plný lásky a energie, jednou se stejnou intenzitou tříská krev po palbách... I přes pomalé tempo si mě Kitano svým filmem ale dost podmanil a to i v mnoha dlouhých statických záběrech, nabízejících možnost hlouběji procítit niterné pocity, a dokázal na mě zapůsobit i ukázkou dvou jakoby zcela odlišných osobnostních světů jednoho člověka – drsného policisty v boji proti japonské mafii a milujícího partnera. Přesto jsem se ne vždy zbavil jisté pachuti a hlavně dojmu, že opakování pár sdělení či výjevů občas jen prodloužuje film navrch, což mi brání sáhnout po plném počtu... ač po nejedné scéně, co mě Ohňostroj svou atmosférou, poezií, vytříbenou vizuální stránkou či Kitanovým minimalistickým výkonem ohromil, jsem k němu neměl daleko. [85%] (28.01.2023)

Po kultovom Akira Kurosawovi je podla mna Takeshi Kitano /japonsky Quentin Tarantino - on sam to odmieta/ opat dalsou japonskou reziserskou legendou. Po nevyraznom Kidzu Ritan prisiel reziser Kitano s majstrstykom o byvalom policajtovi, ktory ma vycitky svedomia za to, co urobil kolegovi v praci. Mix hlboko skrytych a hlboko vo vnutri prezivanych citov sa miesa s drsnou japonskou realitou, ktora je sice europskemu divakovi hodne vzdialena, ale o to je fascinujucejsia, aj s interiermi, ale najma s exteriermi. Napriklad taka zaujimavost : je obrovsky rozdiel medzi cesko -slovenskou mentalitou, kde sa kamenny xicht chape ako herecke poleno a suchoparny poker face, zatial co v Japonsku je kamenny xicht synonymom dobreho vzdelania a kvalitnej vychovy. Na tomto priklade sa da pekne ilustrovat ten fakt, ze japonska kinematografia je maximalne zaujimava a pre mna aj ovela lepsia nez cinska a hongkongska. 89 % (12.05.2015)

Detektiv Nishi (Takeshi Kitano) má těžce nemocnou ženu. Od yakuzy si vypůjčí peníze na zdravotní péči pro ženu, které ale není schopen vrátit. Proto se rozhodne vykrást banku. V podstatě jednoduchá zápletka, která slouží filmu jako katalyzátor. Celý snímek stojí zcela na jiném pilíři – vykreslení vztahu Nishiho k jeho ženě a okolí. Film je vyprávěn hlavně obrazy, ze kterých si musí divák odečíst emoce a rozpoložení postav. Jde o precizní ukázku Kitanova stylu – dlouhé záběry, statická kamera, zdánlivá roztříštěnost děje, kdy se prolínají jednotlivé časové roviny díky tomu působí film nezvyklým klidem a vyrovnaností, což je často v kontrastu se zobrazovanými událostmi, které jsou tak ještě umocněny (brutalita detektiva Nishi, násilí a agresivita). (02.01.2006)

Takeši Kitano si pre nás pripravil zaujímavý film, ale bohužiaľ mne sa toto nedokázalo dostať pod kožu tak, aby som si to dostatočne užil. Film je do istej miery aj vtipný (skôr úsmevný) a tak niektoré situácie napriek svojej vážnosti vyznievajú trochu smiešne. Nebolo mi teda jasné ako má film pôsobiť a niekedy som sa teda v ňom strácal. Všetka česť Takešimu o jeho "pokus", ale niečo tomu chýba aj keď film má určité vyznenie a je dojemný (smutný) ja som vo filme nenašiel ten správny zmysel, ktorý vo filmoch hľadám. Buď ma chce film zabaviť, alebo niečo naučiť atď... a tu film chcel všetko a nedosiahol skoro nič. Inak som filmu pridal pol bod za snahu povedať niečo určitým scénami, ale to boli väčšinou bočné scény, ktoré sa netýkali hlavného príbehu. Jedným dychom na koniec dodávam vo filme je naozaj výborná hudba. Napriek mojej menšej kritike film sa oplatí pozrieť. (Hodnotenie 3,5) (24.06.2016)