Děti se vracejí

Mistrně vyprávěný příběh jedné problémové chlapecké dvojice, která si ve škole nedá pokoje. Masaru, jenž vyniká svojí aktivitou a drzostí, dělá "kariéru" u yakuzy, ale právě kvůli nedostatku odvládání narazí. Šinji má naději stát se vrcholným boxerem, ovšem jemu uškodí zase pasivní přístup, když se nechá zviklat kdekým a nedokáže si stanovit, co vlastně chce. Celkově tyto dva příběhy - ještě doprovázeny střípky osudů dalších středoškoláků, kteří se rozbíhají do života, - skládají podobenství o tom, jak snadno lze narazit a jak ošemetnou záležitostí je horkokrevná hlava i příliš submisivní povaha. Film je podán retrospektivně, často jen v letmých zkratkách, nepůsobí tedy zrovna logicky strukturovaným, nýbrž spíše poeticky načrtnutým dojmem. (22.07.2006)

Velice povedené Drama s výbornou Kitanovskou režií a dobře vybranou doprovodnou hudbou ( Joe Hisaishi, který skládal hudbu i pro Hana-bi, Princess Mononoke a mnohé další). Příběh o dvou středoškolských studentech, jejich osudech a hledání smyslu v jejich životě, jeden je poručníkem v Yakuze a druhý nadějným Boxerem. Kdyby to natočil někdo jiný než Kitano 5 bych asi nedal. Hodně mi Kids Return je hodně podobně dějově laděné jako Aoi Haru. 4.5 * - 85 % (11.04.2010)

90% - Parádní Kitanovka o osudech studentů, o přátelství, kariéře a její nevyzpytatelnosti, ale i o koloběhu násilí, bezprizornosti, a šikaně. Kolega Bláža moc pěkně popsal děj i myšlenku filmu, takže já jen dodám svých pět hvězdiček za krásný zážitek a informaci, že se jedná o jeden z pouze tří filmů, kde Takeshi sám nehraje (ty dva další jsou Scény u moře, a Dolls). (14.03.2006)

Druhý Takeši Kitano mi opět nabídl excelentní režii a v podstatě bezchybný způsob vyprávění tentokráte dvou osudů. Jdou si za svým, objevují svůj talent a pokoušejí se ho využít. Nahoru a zpět. Něco ty dva bývalé flákače ze střední přece jen spojuje. Výborná atmosféra i herectví a skvělý pohled na hierarchii v několika prostředích - střední škola, výuka boxu a mafie. To vše na japonský způsob. (15.12.2015)

Dějově jeden z povedenějších autorových snímků, skýtající dokonce i příležitost k pousmání (karikatura učitele, manažerské převleky), nicméně, opětovně převládající pocitovou absencí, bezbřehou naivitou, s jakou mladí boxeři podléhaji intrikám klubového outsidera a kolovrátkově vlezlým brnkáním na nervy zvaném filmový soundtrack způsobeno, že obdivné "wow" se opět nekoná. A co pořád Kitano má s tou yakuzou? Mám ji chápat jako neodmyslitelnou součást každodenního života současného Japonska? No nazdar :-O (26.03.2010)